Avilion

Holdstockova próza je jako iniciační sen, drtivě vyžadující naši pozornost a těhotný významy. Zdá se, že nejen věty, ale každé slovo, ba i písmenko působí jako zaklínadlo, které nás uvězňuje do melancholického mytického bezčasí a osudovosti. Jeho úspěch jako autora spočívá zejména v tom, jak se mu podařilo oživit mytický cyklus, čas, který nebyl, nebude, ale stále je, jak evokoval prastará božstva a tato vzývání zakódoval do textů.