Čas od času se v naší facebookové skupině věnované gamebookům objeví příspěvek nadšeného autora, který zrovna dopsal své první dobrodružství a snaží se najít někoho, kdo by si ho chtěl přečíst, otestovat a případně zkritizovat. Většinou se ihned zařadím mezi nadšené podporovatele, kteří si vyžádají kopii nebo odkaz. A pak na něj úspěšně skrz každodenní agendu zapomenu. Když napsal Petr Skalický, dopadlo to úplně jinak.