Pařížský středoškolský profesor Jerry Linden se náhle dozví, že jeho sestra, která před řadou let utekla z domova, byla zavražděna. Odletí do Washingtonu vyřídit pozůstalost - a zjistí, že Loralinda si nechala říkat Stříbrná Lolly, že vedla a vlastnila úspěšnou síť nevěstinců, a také to, že její smrt zůstane nevyšetřena. Byla zabita v postkatastrofickém Baltimore.

Obě knihy patří k sobě tak, jako inkoust k papíru - i když se první mnohdy ocitne na vašich rukou (a ten druhý ostatně také). Hrdinové tohoto příběhu jsou více než podivní. Podivní cestovatelé v čase a v prostoru, podivné osobnosti, podivné provázanosti. Patolog by zřejmě svůj protokol začal dávnými bájemi, které jako genotyp tvoří pozadí celého příběhu. A ty báje...

Tajné zprávy konzorcia RDA - všechny podstatné informace o Pandoře - unikly z trezorů a šíří se mezi lidmi. Lidmi žijícími na zdevastované Zemi, plné jedů a rezignace. Lidmi, kteří by mohli - měli - musejí - věřit, že Pandora nakonec způsobí zlepšení života na Zemi. Ne svým unobtaniem, ale tím, že existuje a že ukazuje, že harmonie přírody, do které je třeba počítat i člověka, není blábolem starců či mystiků.

Stojíme, často opakujíce slova Isaaca Newtona, na ramenech svých předchůdců. Díváme se do dálky, ale někdy stojí za to se podívat pod sebe, z čeho vlastně vyrůstá naše vlastní velikost. A tak by měli činit i současní autoři SF a jejich čtenáři. Předhozená sbírka je jedním, byť drobným a zdaleka ne vyčerpávajícím, pohledem na ramena člověka, který svá největší díla napsal na klasickém psacím stroji. I možná proto, že musel vážit každý úhoz, že nemohl používat Ctrl-V a Ctrl-C, jsou jeho texty propracované a promyšlené.