RECENZE: Tim Powers, Tři dny do nikdy

Článek od: Tobiáš Smolík - 05.04.2011

Na počátku každé pořádné mely bývá úplná drobnost. Může to být poděděný prstýnek s nápisem, nebo třeba docela obyčejný atentát na Františka Ferdinanda d'Este. V nové knize z nakladatelství Triton stačilo Daphne Marrityové vzít si videokazetu své zesnulé babičky a náhle se z obyčejného dvanáctiletého ďoučete stal střed zájmu izraelských tajných služeb, mocného okultistického spolku a kdovíkoho ještě.

Taková videokazeta může působit na první pohled nevinně. Upřímně, taková videokazeta se vlastně ani nedokáže tvářit nebezpečně. Přestože její původní majitelka se až podezřele důvěrně znala s Einsteinem, navíc přišla o život za velmi záhadných okolností. Zatímco se tomu všemu snaží Daphne se svým otcem přijít na kloub, mají o zábavu postaráno kvůli všem individuím, která mají na celé věci taky zájem. Na scéně se objeví slepá blondýna s nad očekávání přesnou muškou, tajemný příbuzný a všemožné organizace. Ve hře je před světem utajený objev, vynález nebezpečnější než atomová bomba.

Celé „Tři dny“ spáchal Tim Powers, americký spisovatel, jehož knihy se u nás vesele vydávají, takže jste možná zaznamenali úspěšné svazky jako „Brány Anubisovy“ nebo „Stáčení temného piva“. A pokud ne, alespoň znáte „Piráty z Karibiku“, kteří vycházejí z Powersovy knihy „Plout na vlnách podivna“. Tady se ale více než o adaptaci jedná o inspiraci.

Při čtení jeho knih máte pocit, jako když nahlížíte přes rameno malíři s nakrouceným knírem a tikem v levém oku. Tento imaginární umělec totiž záhy nasadí šílený výraz a začne plátno zasypávat barvami a čárami v tempu přímo ďábelském. Překvapením nedutáte, trochu se v tom všem ztrácíte, ale nakonec se přece jenom některé tahy spojí v celek, malíř padne vyčerpáním a vaši radost z uměleckého zážitku nahlodává snad jen fakt, že už se nedozvíte účel a důvod všech těch linek navíc.

Tim Powers totiž strašně rád míchá žánry, kombinuje historické postavy a události s naprostou fikcí. Navíc má v oblibě používání obrovského množství postav, nejlépe ještě s krkolomnými jmény a hlavní zápletky nechává obvykle rozrůst o plejádu dalších záhadných skutečností, jejichž vysvětlení na konci možná ani nenaleznete.

Pokud vám tedy nevadí, že si budete muset postavy vypisovat na pomocný papír a že vaše počáteční zmatenost z děje se po dočtení celé knihy možná ještě znásobí, vezměte útokem nejbližší knihkupectví. „Tři dny“ asi nepředčí autorův opus magnum „Brány Anubisovy“, který si už i u nás získal kultovní statut. „Velký kombinátor“ Powers ale opět nezklamal a stvořil další velmi slušnou a napínavou jízdu, navíc okořeněnou i nějakým tím fórkem a s dějem snad ještě šílenějším a nevyzpytatelnějším než v jeho předchozích knihách. Prostě záležitost, která rozhodně stojí alespoň za pokus. A pokud vydržíte až do konce, vězte, že jste právě přečetli pravděpodobně nejlepší knihu na světě, která spojuje v jednom svazku hippies, Shakespeara, židovskou mystiku, posuny v čase, Chaplina, ukecané mrtvoly i samovznícené plyšáky.

Tři dny do nikdy
Tim Powers
Nakladatelství: Triton
Překladatel: Zdeněk Uherčík
Počet stran: 368
Vazba: pevná s přebalem
Rozměry: 137x203
Cena: 299 Kč

Komentáře

Prima recenze...

Já jsem z knihy poněkud na rozpacích, protože moje IQ na ní zjevně nestačí. Zaujaly mě použité reálie - mimosmyslové vnímání, dálkoví pozorovatelé, Einstein, Mossad, okultisté... - pěkný koktejl, všechno zajímavé ingredience. Ale strašně těžko jsem se orientoval v postavách (i s pomocným výpisem na papíře) a z děje ani samotného závěru moudrý nejsem. Možná je to ve mně, těžké čtení pro mě byly i Brány Anubisovy, asi na Powerse fakt nemám.  

Přidat komentář