KOMIKS: Gerry Duggan, Tony Moore a Brian Posehn - Deadpool: Mrtví prezidenti

Amerika má problém. Je plná pupklatých slabošských lidiček, které zajímají jen peníze, McDonald, chlast, práva homosexuálů nebo třeba hypotéka. Každopádně ten pravý americký duch, země plná hrdinů, je pryč a jeden nekromant se znakem S.H.I.E.L.D.u na bundě, ovcí v jedné a nožem v druhé ruce se tomu rozhodne učinit přítrž a přivést na svět ty pravé muže, kteří by mohli Ameriku napravit a vyvést z pasti multikulturalismu, agrese, konzumu a tak vůbec. Americké prezidenty. Mrtvé americké prezidenty.

Podle očekávání to není vůbec šťastný nápad a prezidenti se rozhodnou, že záchranu světa vezmou pěkně od podlahy. Nejdříve ho zničí. A tak S.H.I.E.L.D. angažuje muže, který je pro práci hasiče problémů ten nejvhodnější – Deadpoola. Mohli by na to samozřejmě poslat třeba Avengers, ale nikdo nechce mít druhý den v novinách fotku Kapitána Ameriky, jak seká Abe Lincolnovi hlavu štítem s hvězdami a pruhy. Deadpool je nejen skvělý zabiják, ale taky Kanaďan s mizernou pověstí, takže další škraloup se v tom hravě ztratí. A navíc v době, kdy ho agentka Prestonová najímá, mimoděk na Manhattanu rozpáral Godzillu a usmažil zombie Franklina Delano Roosevelta i s jeho kolečkovým křeslem.      

Deadpool jakožto bijec zombifikovaných amerických prezidentů? Může to mimo Ameriku fungovat? Může!

Samozřejmě, abyste pochopili spoustu narážek a vtípků, musíte americké prezidenty znát a mít tak nějaký základ. Ale já věřím, že kdo umí číst a je dost starý, aby četl komiksy, ví alespoň základní informace o spoustě z nich, a ty které nezná – těch bude v našem případě většina –, ty většinou nezná ani samotný Deadpool a tvůrci s tím tak trochu počítají. Pokud byste se fakt nechytali, ti nejslavnější mají na poslední straně knihy medailonky, ale i kdybyste byli superlíní a dozadu se nepodívali, 90 % humoru s prezidenty tak či onak nesouvisí, takže tolik k dilematu znalosti americké historie.

Jak už jsme u Deadpoola zvyklí, pusu nezavře ani na chvíli a chrlí jednu hlášku za druhou, mění lokace rychleji než James Bond a likviduje prezidenty rychle a nápaditě. Na každého platí něco jiného a leckomu se stane osudná historická narážka na to, co ve funkci pohnojil nebo nestihl. Podíváme se na safari, k jaderné elektrárně nebo třeba do vesmíru. To vše ještě z čerstva humorně – protože jde o prvních šest dílů série o 45 sešitech, zatím se vtipy nestíhají opakovat a je vidět, že tvůrci srší novými nápady a skvěle se baví – a vy s nimi. Pokud se vám líbila Drákulova výzva, která šla mimo sérii, Mrtví prezidenti vás rozhodně nezklamou.  

Další věcí, která mě hodně potěšila je kresba Tonyho Moora. Opravdu jsem oplakal, když opustil po prvním dílu Živé mrtvé, ale tady mi to vynahradil a ukázal, že zombíky opravdu kreslit nezapomněl a rozhodně umí i všechno ostatní. Všechna ta střeva, popraskaná a zvrásněná kůže, cákance krve, průstřely hlavy, zásahy eletrickým proudem… vypadá v jeho opravdu detailním podání nádherně a o to víc, že tentokrát v barvě.

P.S.: Jedna vada na kráse v Mrtvých prezidentech vlastně je, počešťování popkulturních odkazů. Někdy jsou tak počeštěné, že ani Čech neví, která bije. Naštěstí toho není zas tak moc. 

P.P.S.: Když vám Deadpool doporučí pustit si k nějaké scéně soundtrack, zkuste to, fakt to funguje.

Deadpool: Mrtví prezidenti