V minulém díle jsem se zabýval několika projekty z padesátých let, které měly přiblížit létání široké veřejnosti. Konkrétně jí dát možnost létat autem do práce. A to ne horním deseti tisícům, ale jakémukoli fotříkovi od rodiny. Těch pokusů bylo samozřejmě o hodně víc. Ale otázka je, kde se tenhle sen vzal? Samozřejmě, jako u dalších technických snů, za to mohla tak trochu druhá světová válka.
Procházení pulpů, ale hlavně technických magazínů, které jsem nakoupil v USA v bazarech, antikvariátech a charitativních výprodejích, mě dovedlo k odbočce od cestovatelského obsahu k obsahu technickému a retrofuturistickému. A to jsou věci, které opravdu můžu. Koneckonců, proto jsem ty časáky, které tvoří z 80 % reklama, kupoval :D