Když se do kin blížila filmová Duna, rozhodl jsem se znovu se ponořit do tohoto obrovského univerza. Začal jsem Předehrama, následoval Paul z Duny, pak Duna samotná. Pak jsem začal Spasitele Duny. A tady nastal problém. Zasekl jsem se a nedokázal se začíst. "Knihovna je plná lákavých knih a já mám číst něco takto pomalého?", říkal jsem si. A tak mé putování po světě Duny šlo k ledu. Nebo spíš do písku.
Svoji čtenářskou dráhu jsem jako mnozí začínal v knihovně svých rodičů, resp. v mém případě otčíma, který byl vášnivým hromaditelem všeho co zrovna "frčelo". (tenkrát se ještě neříkalo Free, Cool a IN.)
Duna je velmi slavná science fiction od amerického spisovatele Franka Herberta. Ten v tomto rozsáhlém ekologickém románu nastínil svou vizi budoucnosti, a stvořil jí opravdu úžasně a nápaditě. Svědčí o tom desetimiliony prodaných výtisků, spousta příznivců, četná filmová zpracování i ztvárnění v počítačových hrách. Cesta této knihy do zlatého fondu světové sci-fi však nebyla vůbec jednoduchá - podívejme se, jaké všechny peripetie musel Frank při tvorbě svého vrcholného díla překonat.
Vůbec se to nezdá dávno, kdy jsem obhajoval zrušení hranic žánru. S ignorancí, která může být přiřazena jedině nezkušenosti a mládí, jsem věřil, že je důležité, aby mainstream přijal SF, a že jedinou cestou k dosažení tohoto cíle je zrušení žánru SF jako takového.