Město, které místo obrubníků má řetězy, místo dlažby trámy, místo pevné půdy pod sebou propast. Město, které ve větru skřípe. Město, v němž vládne strach, či spíše mnoho různých strachů. Město, v němž žijí ďáblové v lidské podobě a lidé - také v lidské podobě. Rozeznat je od sebe je proto těžké...
Atmosféře knihy pak vévodí šero a tma, všeobecná stísněnost, veskrze děsivé kulisy. Tuto bezútěšnost tvůrce příběhu nastolil samotnou bizarní vizí Hluboké brány. Řetězy jsou staré a tak je téměř na denním pořádku, když se v hlubinách propasti ztratí jedinec nebo i celá budova. Každé novoluní si přidejte teror v podobě "stolování" Karneval. Připomínku londýnských ulic v okolí Whitechapelu zajišťuje neznámý "vysávač" pachtící po andělském víně. Odkazů, umně skrytých a zakomponovaných, na známá díla můžete bezesporu najít mnohem více, otázkou pouze zůstává, které si domýšlíte nebo jejich podobnost autor použil čistě nevědomě či náhodně.
Život je ako mesto visiace na reťaziach nad priepasťou. Je plný obmedzení, pravidiel a zákazov, ktoré ale držia spoločnosť pokope. Reťaze vymedzujú hranice relatívnej slobody a škrtia nás, ak sa nechováme v medziach normy. Túžime sa ich zbaviť, ale bez nich by nastal chaos, pád do hlbokej priepasti, tma... koniec. Uvedomujeme si to, ale vždy sa nájde niekto, kto sa chce oslobodiť a reťaze pretrhať.