Potřebujete změnu od všech těch superhrdinů v kápích a elastických kostýmech? Zároveň se ale nechcete vzdát komiksového formátu? Pak je švédská Vykopávka tím, co hledáte.
Už posedmé se ze všech koutů republiky (a dokonce, věřte nevěřte, až z dalekého Slovenska) slezli ti, kteří jinak neopouští své podzemní brlohy, aby trochu poděsili Prahu.
Ať si kdo chce co chce říká, komiksy u nás stále pořádně nezakořenily. Šušká se o nich, že je to čtení pro negramoty a pubescenty, leckdo je ani nepustí v tramvaji sednout. A když už se někdo odhodlá si nějaký ten komiks koupit, je snadno vystrašen cenou, neboť tisk obyčejných písmenek je zkrátka o něco lacinější oproti obrázkům. Jak tedy docílit co největšího přehledu, zvláště pokud chceme, aby nám ještě zbylo na žvýkačky? Dát se cestou komiksových sborníků, přece!
Labyrint. Už název tohoto nakladatelství evokuje představu nějakého harmonického, promyšleného a funkčního celku. A je tomu vskutku tak. Pod zmíněnou hlavičkou u nás vyšlo spoustu pozoruhodných a významných komiksů.
"Město hoří."To je pořádně silná věta pro otevření románu. Na nějaké zdržování ale není čas. Jak si jistě drahý čtenář vzpomene, na konci předchozí knihy vypukla válka, taková, která změní povahu Druhého (skrytého) světa a jeho vztah ke světu nás, obyčejných smrtelníků, navždy.
Ve dnech 28. 10. - 5. 11. 2011 v Praze proběhne šestý ročník mezinárodního komiksového festivalu KomiksFEST!, jehož mottem zůstává Komiks unlimited!. Festival tradičně pořádá revue Labyrint a Seqence, občanské sdružení na podporu komiksu. Hlavními partnery letošního ročníku jsou Dopravní podnik hl.m. Prahy a BU2R.
Zoner Press nám přináší hororovou mangu od Suou Kózuki. Autorka v závěru Labyrintu přiznává půvabnou kreslenou formou, že tento soubor je její prvotinou, na kterou by asi neměla odvahu, nebýt podpory lidí kolem ní. V kontextu japonské tvorby nebude Labyrint patrně nic extra, u nás je stále příjemným přínosem k chudinkému portfoliu mangy jako takové, hororové obzvlášť.
Varování: Následující článek může způsobit prudké poruchy běžného vnímání světa. Doporučujeme si nejprve přečíst nějakou příčetnou recenzi na Labyrint, ideálně pak samu recenzovanou knihu.
Když právě pokřtěnou knihou zkusíte zběžně prolistovat, nenarazíte v ní na jediného suprmena nebo snad kamarády čtyřlístky. Název sice odkazuje na klasický western, ale podivný obličej na obálce Clinta Eastwooda nijak zvlášť nepřipomíná. Takže… O co vlastně jde?
Začátek Labyrintu původně publikovaného na pokračování na autorově webu a v časopise Pevnost, připomíná filmovou sérii Saw, ačkoliv po několika epizodách se z jejího stínu vymaní. Na druhé straně se ale autor nevyhne srovnáním s celou řadou dalších děl, jejichž ozvěna je v románu patrná, ač se toho dopustil nevědomky a zcela neplánovaně.