Začátek 23. století. Totální válka vrátila svět zpátky do doby kamenné. Ve vylidněné Evropě přetrvala jediná civilizovaná enkláva, Město. Od Apokalypsy už uplynulo sto třicet let, následky války se však stále projevují. Město umírá.
Silvia Barro je ženská. Navíc o sobě tvrdí, že je tlustá, panna, neumí to se zbraněmi a co je nejhorší – je intelektuálka, což někdy může být velice nebezpečná kombinace.
Silva Viktorina Baro je zrůda. Je stará – alespoň podle dobových měřítek. (Je jí dvacet šest.) Je tlustá – podle svých vlastních měřítek, i když mužská část jejího okolí tvrdí opak. Neumí to se zbraněmi. Je to intelektuálka s výraznou slabostí pro historii tajemných a nebezpečných lokalit. A nikdy nespala s mužem, se ženou, dokonce ani s goblinem. Čili pravý opak drsňaček, na jaké jsme v posledních letech zvyklí.
Orcigard stále ještě ovládá Alarich Touraine, zvaný Temný mág, jeho moc však slábne. Propukají proti němu povstání, na jeho území vnikají hledači pokladů i lovci orčích skalpů. V těchto bouřlivých časech je do Orcigardu zavlečena Sylvia Viktorina, nejmladší dcera vévody z Barro. Aby přežila, musí si hledat spojence a přátele...
Ondřej Jireš pro tuto svoji antologii vybral pětici autorů - Vilmu Kadlečkovou (dáma má přednost), a muže - (v pořadí podle juniority) Vladimíra Šlechtu, Jiřího W. Procházku, Ondřeje Neffa a Jaroslava Velinského, a přiměl je napsat další novelu do jejich oblíbeného světa. Tato výjimečná kniha a její příběhy si zaslouží pořádnou recenzi...