W. Gibson

Jedna šestina prázdnin už je za námi a my jsme se rozhodli posbírat v redakci nějaká ta knižní doporučení. A že je z čeho vybírat. Je vidět, jak může skupina lidí tvořících jeden skvělý projekt mít naprosto rozdílný pohled na to, co je to letní odpočinkové čtení. Myslím, že si nejde nevybrat. 

Dnes nabízíme překladovou recenzi románu Hrabě nula Williama Gibsona.

Chvíli to trvá, než si toho všimnete. Stránky letí, tři dějové linie se střídají v úsečných krátkých kapitolách, autorův uhrančivý jazyk šeptá další a další zaříkávadla, která neuronovou sítí vysílají hyperrealistické obrazy, centrum postmoderní slasti přetížením taje jak honduraská čokoláda pod provensálským sluncem a všechno je, jak má být. Očividné věci se přehlížejí nejlépe. Takže ano, zabere to nějaký čas, než vám dojde, že tohle není sci-fi. I když to víte dopředu.

Když se zavedený a známý, ba dokonce proslulý autor science fiction pustí do knížky bez fantastických prvků, může docela narazit. Vydavatelství zaměřená na SF komunitu mu můžou práci odmítnout, protože chtějí držet linii, a vydavatelství hlavního proudu zase proto, že autor není mimo SF kruhy dost známý.

Že to nakladatelství Laser-books myslí s otcem kyberpunku vážně, dokládá nejen nové jednotné provedení, v kterém William Gibson u Laseru už několik let vychází, ale i kadence s níž nám jeho knihy předkládají. Podzimní deště čtenářům prozářil světlem neonů legendární Neuromancer, v zimě jsme mohli s Gibsonem zažít Všechny párty zejtřka v prosluněném San Francisku a ani v jarní sezóně nepřijde gibsonofil zkrátka. Poprvé v češtině totiž přichází Rozpoznání vzorů! Více se o napínavém thrilleru z časů nekončící přítomnosti dozvíte od překladatele Pavla Bakiče.

William Gibson patří k několika málo autorům, kteří mají to štěstí, že se svými knihami nesmazatelně vryli do dějin sci-fi, proměnili podobu žánru a v časech digitální revoluce přinesli pochodeň binárního rebelství i na stránky papírových knih. Zároveň Gibson (vyslovujeme jako „kyberpunk“) patří k několika málo autorům, kteří mají tu smůlu, že každá další jejich kniha je srovnávána s tvorbou o dekádu či dvě starší. Protože je to plus mínus deset let, jež dělí vydání velmi volné trilogie Sprawlu od neméně volného triptichu s názvem Bridge, jehož závěr nese jméno Všechny párty zejtřka.

Pozor, pozor! Vy všichni kyberkovbojové, samurajové ulice a pošuci od ultimátních počítacích mašin nažhavte linku, nastražte uši a kapírujte, co se bude dít. Je mi ukradený, jestli ste teďka sjetý nebo jen znuděně vejráte do monitoru, prostě se dejte dokupy a otevřete hlavu informacím. Sme přece v informačním věku, data sou všechno a slova sou víc než skutek, takže nechte bity šumět a připravte se na příjem. Chystá se totiž mejdan. Pozn. redakce: Připojte se do Soutěže recenzentů se Sardenem. Získate knihu k přečtení a ještě vám náš tým pomůže s překonáním prvních překážek při psaní recenze.

Pľuščenko, Vangelis, Kubrick... Sú skrátka mená, ktoré sú sami o sebe pojmom, definíciou. A medzi ne patrí rozhodne aj William Gibson. Jeho Neuromancer patrí medzi najzásadnejšie knihy modernej literatúry a to nielen v rámci žánru science-fiction.