KOMIKS: Petr Kopl, Sherlock Homes - Skandál v Čechách

Petr Kopl poslední dobou pořádně nakopl tempo vydávání svých komiksů a veze se na vlně jménem Victoria Regina. Jen co spatřil světlo světa jeden Holmes, už je tu další, který mu dějově předchází a obsahuje hned dva případy.

Nacházíme se v časech, kdy se doktor Watson snaží usadit a svědomitě plnit manželský slib, zatímco Shelock Holmes se očividně sám nudí a tak mezi řešením jednotlivých případů šťastně ženatého kolegu sleduje. Nebo je to jen Watsonova představivost a Sherlock je tak třeskutě geniální? Že váháte, ovšem že je geniální. Každopádně odjezd Watsonovy ženy svede oba přátele znovu k sobě a umožní jim řešit hned dva nebezpečné případy v nichž figurují ženy a v nichž se Holmes ukáže jako nepěkný sexista. Jak už to tak bývá, je ihned vyveden z omylu. Jednak  zamilovaným Watsonem ale hlavně oběma ženami a možná se i on tak trochu sám zamiluje. Nedivte se. Žena, která dokáže dostat Sherlocka Holmese na všech frontách, je pro něj prostě Žena s velkým Ž.

Jak je Koplovým někdy dobrým, někdy protivným zvykem, proplétá příběh narážkami na další komiksy z cyklu Victoria Regina. Naštěstí ve Skandálu v Čechách toho není až tak moc. Nic proti proplétání příběhů, ale třeba takový Tajemný hrad v Karpatech byl skoro víc než samostatná kniha, rozcestníkem ke všem dalším, i když neméně zajímavým. Ve Skandálu v Čechách se objeví jen jemné náznaky jedné Verneovky, jedné Shellyovky, a několika dalších epizodek, ale nic co by bylo srovnatelné s již zmíněným hradem.

Kopl se v Sherlockovi vyhnul nešvaru z mnoha předchozích knih, tedy používat jako pozadí odporně upravené fotky levným, fousatým photoshopovým filtrem. Díky bohu za to. Nyní v pozadí většinou uvidíte změť barev, kaňky photoshopových vodovek, či jednolitou barevnou plochu, na což už jsme také zvyklí. Kupodivu to při čtení kvituji, protože mě tak pozadí neruší od hlavního výjevu.
Ovšem, občas použije 3D model budovy či vlaku (a vlak dokonce dvakrát pro dvě různé odlišné vlakové soupravy), ale je mi to tisíckrát milejší než výše zmíněný filtr a vesměs proti tomu nic nemám. Proč by měl autor, který se vyžívá v mimice obličejů, kreslit několikrát hranatou kostku domu?

Kresba postav je opět taková na jakou jsme zvyklí. Velice akční, pitvořící se, sem tam veselá, někdy zase ostrá, strohá a vážná. Někdo Koplovi vyčítá, že některé tahy nedotahuje, mnohé postavy jsou jakoby rozkreslené a již nedotažené, ale abych parafrázoval Járu Cimrmana - síla těch několika tahů je prostě famózní. Kopl prostě dotahovat nepotřebuje. Kreslí úsporně a ve většině případů skvěle odhadne co si ještě může dovolit, aby mu to čtenáři baštili. Ano, dá se najít několik míst, kde bych tak nějak očekával víc, ale je jich jen pár a pokud se nenimráte rádi v detailech, nevšimnete si jich.

Stejně tak se dá najít několik míst, kde budete přemýšlet jestli by to nechtělo nějaké to vysvětlující okénko navíc, ale ono to časem docvakne.

Koplův Holmes je jako vždy skvělý.  Příběhově na něm není nic moc převratného, vždyť jde o adaptaci klasiky, ale  čtenář dostane klasického a přesto svěžího Holmese pro omladinu jednadvacátého století. Rychlého a pohotového chlapíka, který nestojí jen v rohu místnosti a nebafá z dýmky, ale dokáže se vrhnout do akce a řešit věci za pochodu. Víte co? Pokud máte doma soundtrack k filmovému Holmesovi s R. Downey jr. pusťte si ho ke čtení. Tempo a atmosféra vesměs odpovídá.

* Onu kritiku uštědřil Koplovi např. Dan Černý a jelikož je i on Mistr oboru, zvažte, jestli dát na názor čtenáře či profíka kreslíře.