CENY ASFFH: 5. díl seriálu – Nejlepší povídková kniha / Nejlepší science fiction / Dodatky

Nejlepší povídková kniha

Tady se musím přiznat k mezerám – Fantázii 2016 a Medzi námi jsem nepřečetl celé. Prostě jsem to nestihl. Ale to, co jsem přečetl, se mi líbilo – a snad jsem schopen na základě přečteného zhodnotit.

Žena se lvem je ambiciózní projekt. Měly by vyjít ještě tři knihy – a co víme, třeba to tím neskončí a začnou vycházet ryze mužské antologie (co třeba Muž s latimérií podivnou? Muž s blbounem nejapným? Názvy bych klidně dohodil…). Nominaci si kniha zaslouží. A to stačí.

Podobný případ je Fantázia 2016. Mohl by tam místo ní být Mlok, čistě teoreticky by se mohli objevit Žoldnéři fantazie, ale je tam Fantázia 2016. Jakékoliv ocenění pro organizátory soutěží pro nové tváře je akceptovatelné. A pokud se tím trochu zpropaguje slovenská fantastika, je to naprosto v pořádku.

Zůstávají tři adepti na vítěze. Laird Barron je v Okultaci inovativní, neotřelý, ale není to snadné čtení a není to čtení pro každého. Všudypřítomný hmyz, každé slovo pečlivě promyšlené a… proč za to vlastně nebyl Milan Žáček nominovaný na cenu v překladatelské kategorii? Silné.

Medzi námi Alexandry Pavelkové musím dočíst. To, co jsem ze sbírky přečetl, bylo podmanivé, mnohdy s dávkou nostalgie, ale komorní a chytře napsané. Ceně pro Alexandru Pavelkovou bych rozuměl – a snad byl neúspěch v této kategorii nahrazen tím, že získala cenu za celoživotní zásluhy.

Darebáci mají za sebou velká jména – G. R. R. Martin a Gardner Dozois jako editoři, G. R. R. Martin i jako autor, dále třeba Gillian Flynn (to je ta, která napsala hit Zmizelá), Neil Gaiman, který se vrací s postavou z Nikdykde, markýzem de Carabasem, Connie Willisová s kouzelným textem z multiplexu, Patrick Rothfuss s povídkou, která zkoumá dobro, zlo a touhy lidí (dětí), nebo Joe Abercrombie se střeleným textem o ukradeném (mnohokrát ukradeném) zboží. Jsou tam i povídky naprosto zbytečné (třeba právě Martinův text, ale ani Gaiman, když jsme u toho, tu není v nejlepší formě…), ale ty nejlepší texty jsou skutečně skvělé.

Co by ještě mohlo být nominováno a nebylo? Blábol a jiné příběhy Neala Ashera, finské podivno Lesní lišky a jiné příběhy, Dobiášovy Neočekávané dýchánky nebo Plameňák na konci léta v překladu Jakuba Němečka. Kromě toho se mluvilo o Krocení sopek, antologii autorů z jihovýchodní Asie, nebo o počinu Pavla Fritze s názvem Archa zrůd.

Nejlepší science fiction

Těžkotonážní kategorie. Sešly se ambiciózní tituly, všechny stojí za přečtení. Prefekt je slušná space opera, suverénně napsaná, zábavné čtení – a vlastně nic víc. O kousek výš stojí Vilma Kadlečková. Je to Mycelium, víme, co čekat, zajímá nás to (a zajímá nás, jak to bude ještě dál), dají se vysledovat paralely se současným světem a tím, co společnost či jednotlivci řeší. Dobré. Ale rozhodovat se bude mezi třemi zbývajícími.

Bacigalupi je zpět s typickým arsenálem: drsné podmínky v drsném světě, kde lze cokoliv koupit za peníze, respektive za suroviny. V tomhle případě za vodu. Jihozápadní část USA je suchá a vyprahlá, není to místo k životu – a o to víc se tu každý o život pere. Bacigalupi je Orwell našeho věku. Svědomí. Varování. To, co G. R. R. Martin dělá se svými postavami, dělá Bacigalupi s lidstvem, lidskostí. Hnusná kniha, odporná, zvířecí, syrová. A tak účinná, že se čas od času zajdete přesvědčit, jestli vám doma z kohoutku teče voda.

Robinson mě s Icehenge nijak zvlášť nezaujal. Nebylo to špatné, ale žádná pecka. Zato Roky rýže a soli! Mnohovrstevnatý text, v němž se autor rozkračuje nad celou historií, aby z ní ve středověku vymazal Evropu. A čeká, co se bude dít. Jak se rozroste islám? Co bude dělat Čína? Kam se vyvine Amerika, pokud ji Kolumbus nikdy neobjeví? Text, který odhaluje erudici i fantazii autora, myšlenkový experiment, který směřuje k současným problémům lidstva a dívá se na ně z pohledu zcela odlišných dějin. Text pomalý, deset obrazů z různých částí světa, které se vyvíjejí a mění. A zároveň oslava kultury, inteligence, pokroku a míru. Mimochodem, v seznamu, který Akademie rozesílala, je tato kniha vedena jako F, tedy fantasy. Cenu ovšem nakonec získala v kategorii „Nejlepší science fiction“. Fascinující, není-liž pravda?

A pak je tu drobná knížečka Ursuly K. Le Guinové. Vyprávění má to, co obě předchozí knihy. Je to drsný text, pokud si domyslíte důsledky a aplikujete-li je na situaci lidstva dnes. Je to do jisté míry agitační text – kniha, která po rousseauovsku nutí jít zpět ke kořenům, všímat si svého okolí, dbát na komunikaci, porozumění, naslouchání. Oslava tolerance, oslava vzájemného pochopení – a varování před tím, co přijde, pokud se tyto vlastnosti lidstva vytratí. V celých nominacích jsou tyto tři knihy vůbec nejsilnější. Co se mě týče, Vyprávění je z nich nejlepší.

Co by ještě mohlo být nominováno a nebylo? Z toho, co jsem četl, Faberova Kniha zvláštních nových věcí a Leckieové Ve službách Spravedlnosti, z nepřečteného se hovořilo mj. o Konstantynově efektu od Karolíny Francové.