ÚVAHA: Proč být normální?

Tento text původně vyšel na Sardenu 22. května 2002. Překládal Pagi.

Povídání Ricka Klawa mi přišlo jak na zavolanou, už nějakou dobu totiž přemýšlím o tom, proč se SF a mainstream navzájem nemíchají. Když jsem četl jeho stosedmadvacáté Geeks with Books, byl jsem nadšen tím, jak dokázal napsat věci, které jsem cítil, ale nedokázal jsem je dostatečně zřetelně formulovat. Děkuji mu za svolení jeho poselství publikovat na Sardenu - byť v mém překladu...

Vůbec se to nezdá dávno, kdy jsem obhajoval zrušení hranic žánru. S ignorancí, která může být přiřazena jedině nezkušenosti a mládí, jsem věřil, že je důležité, aby mainstream přijal SF, a že jedinou cestou k dosažení tohoto cíle je zrušení žánru SF jako takového. Koncem osmdesátých let komiks dosáhl právě tohoto cíle. Nebo jsem si to alespoň myslel. Supermani, sci-fi, romance a komediální příběhy se válely na policích všude kolem. Samozřejmě se některé prodávaly lépe, ale vždycky se něco prodává lépe. V polovině devadesátých let byl komiksový knižní průmysl zdecimován zejména proto, že fanové s obtížemi hledali kvalitní četbu. Celý průmysl byl zavalen humusem. Sturgeonův zákon na bůhvíkolikátou! Pochopil jsem, že síla žánrů vůbec a sci-fi zvláště je právě odlišení se od mainstreamu. Je tu určité přijetí mainstreamu, ale stejně tak tu jsou odlišnosti. A já, pro jednou, vítám obě tyto skutečnosti.

Mainstreamové opomíjení sci-fi vytvořilo prostor, který umožnil žánru vytvořit důležité a vlivné autory (jak uvnitř, tak i vně jeho mezí), jako jsou třeba P. K. Dick, Robert A. Heinlein, Michael Moorcock, Ursula K. Le Guin, J.G. Ballard, Bruce Sterling, William Gibson, Neal Stephenson a mnozí další. Celá disertace by mohla být napsána na téma vlivu sci-fi žánru na mainstreamovou pop-kulturu. Něco takového se nedávno přihodilo kyberpunku.

Kyberpunk ovlivnil právě způsob myšlení - mnohem více, než ovlivnil literaturu.. Stal se součástí našeho každodenního života, daleko přesáhl své sci-fi kořeny a zapustil se do vlastní podstaty reality. Před dvaceti lety, kdy William Gibson, Rudy Rucker, Bruce Sterling, John Shirley, Lewis Shiner a další kyberpunkiáni začali budovat obraz nového druhu budoucnosti, jen obtížně si představovali, že mnoho z jejich vizí se stane realitou ještě v průběhu jejich života a právě před jejich zraky. Každý, kdo čte Geeks with Books, užívá PDA, sleduje Matrix nebo se - v USA - dívá na epizody seriálu Dark Angel, čerpá z jejich literárního dědictví. Nic takového by se nemohlo stát, kdyby tito autoři byli svázáni mainstreamovými chutěmi a požadavky.

Tohle byl jen jeden příklad toho, jak sci-fi rozvrací pop-kulturu. A to hlavně proto, že tento žánr zůstal osamocený, sám sebou..

Rád bych, aby všichni pochopili, co mám na sci-fi rád. Pokud to nepochopí, pak nepochopí ani některé velmi jemné nuance tohoto textu.

Jak většina z vás ví, jsem VELKÝ fanda komiksů. Vůbec nechápu, že by někomu nesedly obrázkové příběhy. Připomínají mi ty lidi, kteří se domnívali, že mluvící obrázky nikdy nemohou být tak dobré, jako němé filmy. Prostě nevědí, o co přišli. Obraz dokáže tak nádherně zvýrazňovat slova! Pokud doporučuji komiks fanovi klasických knih, jsem velmi opatrný. C. C. Beck, tvůrce původního Kapitána Marvela, je génius, ale jeho lehkonohé a realitu obcházející příběhy nejsou zdaleka pro každého. Když doporučuji komiksy, nabízím věci, které jsou stejně dobré nebo i lepší, než knihy v jiných žánrech a výrazových prostředcích. Watchmen Alana Moorea a Davida Gibbonse není jen výborný kreslený román, ale také jeden z nejlepších sci-fi románů, jaký byl kdy napsán. Why I Hate Saturn Kyle Bakera zase patří k nejzábavnějším příběhům. Cages Dave McKeagana je výtvarná tour-de-force, prostě mistrovské dílo.

Pokud někomu chcete předvést výjimečnost sci-fi, vybírejte si své příklady velmi pečlivě. Nedokážu vám říci, kolik lidí mi vyprávělo, jak zkoušeli číst Asimova pod tlakem svých přátel a jak se díky tomu odvrátili od sci-fi.. (Chápu, že je jedním z těch bohů SF, ale buďme upřímní. Nebyl to až tak dobrý beletrista, a čas k jeho dílu také nebyl laskavý.) Myslím si, že Robert Charles Wilson je jedním ze současných géniů žánru, ale nikdy bych ho nedoporučil nečtenáři sci-fi. Jeho práce je založena na konvencích žánru. Aby vás potěšil, musíte nejdřív číst SF a být v tomto žánru doma.

Nedílnou součástí mého kariérového úspěchu je moje schopnost nasměrovat lidi k SF. (Moje žena o mne mluví jako o dealeru SF - nebo dokonce jako o dohazovači!) Moje oblíbená taktika je povídat si s nimi o SF, kterou již četli.

„Sci-fi jsem nikdy nečetl.“
Odpovím mu s úsměvem: „Určitě ano. Četl jste 1984 nebo Konec civilizace? “
„Ale jo, jenže to je literatura - klasika.“
„Samozřejmě že ano, ale ona to je i sci-fi.“

A z tohohle základu pak rozkrývám, co se jim na těchhle knihách líbilo a pak jdeme dál. Mým oblíbeným kouskem je začínat s Besterovými klasikami - Zbořeným mužem a Hvězdy, můj osud. Oba tyto romány by mohly být napsány letos, a kdyby opravdu byly, všichni bychom šíleli nad tímto úžasným novým autorem. Tak jsou dobré. Ten správný trik je vybrat knihy, které čtenáře pobaví, aniž by znal pravidla a zvyklosti žánru.

Mainstream sám je žánr. Aby se stalo částí mainstreamu, sci-fi by muselo opustit část své identity. To se mi nechce. Mne baví být tím, koho těší věci ležící mimo mainstream. Fanatik, nebo komediant, pokud tomu dáváte přednost (pozn. Pagi: ani jeden z mých slovníků mi nepomohl najít krátké české slůvko pro Rickovo geek takové, aby se mi líbilo.)

Nedávno jsem si to odzkoušel s blázincem obklopujícím Spider-Mana. Nejdřív jsem se naučil číst, abych porozuměl, co říká kreslený Spider-Man. Obrázky mi nestačily. Celý svůj život jsem držel pochodeň toho snovače pavučin, a byl jsem jedním z mála takových. Najednou je Spider-Man VŠUDE! Na krabicích s kornflejky, v instantních polévkách, v supermarketech! Dokonce má svůj vlastní časopisecký speciál. Nikdy jsem nebyl tak naivní, abych si myslel, že Spider-Man je něco jiného, než obchodní záležitost, ale vždycky jsem cítil určitý závazek ke komiksu. Mít to rád patřilo k mému vnitřnímu já. Něco, co si vybírá jen pár dalších lidí, něco, čemu by oni chtěli porozumět.

Něco podobného cítím i vůči sci-fi. Jedním z mých největších problémů s Matrixem je, že díky němu se každý stal expertem ve vyprávění kyberpunkových příběhů. Kolik z vás v něm vidělo blížící se překvapení a bylo šokováno, když nikdo okolo vás to neviděl? Ti z nás, kteří léta četli Philipa K. Dicka a kyberpunk, přesně věděli, o co kráčí. Naším jedinou zásadní výhradou bylo, že to prostě nebylo dost úžasné. Stalo se to mainstreamem. Pro masy. Pro ne-komedianty. Pro ně to bylo dost úžasné.

Až si příště budete stěžovat, že oni to neberou a že v maistreamu je tlak proti sci-fi, zkuste se podívat, kam jste zašantročili svoji šťastnou hvězdu. Sci-fi jako žánr je zatraceně populární mezi bestsellery, velkorozpočtovými filmy a oblíbenými televizními šou. Okamžik, kdy ne-komedianti porozumějí SF a akceptují ho, bude koncem tohoto žánru takového, jaký jej známe a milujeme. Udržujte věci podivuhodnými. Kde jinde bychom se mohli setkat s autory jako jsou VanderMeer, Link či Miéville?

 A na závěr výběr Ricka Klawa pro nečtenáře SF, redukovaný na české překlady:

• Hvězdy, můj osud - Alfred Bester (č. Hvězdy, můj osud; Laser-books 1992)
• Zbořený muž - Alfred Bester (č. Zničený muž; Smena 1987, Laser-books 1998 a 2009)
• 451 stupňů Fahrenheita - Ray Bradbury (č. 451 stupňů Fahrenheita; Melantrich 1957, Svoboda 1970, Odeon 1978, Baronet 2001 a 2009)
• Muž z vysokého zámku - P. K. Dick (č. Muž z vysokého zámku; Laser-books 1989 a 1992, Argo 2007)
• Dune - Frank Herbert (č. Duna; Svoboda 1988, Baronet 1999 a 2006)
• Po levici temnoty - Ursula K. LeGuin (č. Levá ruka tmy; Argo 1995 a 2009)
• Zrcadlovky - ed. Bruce Sterling (č. Zrcadlovky; Laser-books 2000 a 2009)

Rick Klaw