Ulldart: Doba temnoty

Markus Heitz vlastní stroj času. No vážne! Čo to robíte? Ale... počkať, počkať, pŕŕŕ! Predtým, ako na mňa zavoláte mužov v bielych plášťoch s trendy zvieracou kazajkou pre mňa, vedzte, že aj keď som písal recenziu na prvý diel Ulldartu dávno po tom, čo autor sériu dopísal, mám pocit, akoby Heitz čítal moje recenzie a ďalšie knihy série podľa toho upravoval. Ach, vy mi neveríte? Dobre teda, nech je táto recenzia dôkazom!

Lodrik se stává novým vládcem říše Tarpol. Jeho reformy však plodí také závistivce, intrikány a falešné přátele. Brzy ztrácí jistotu, neví, komu může důvěřovat, a pokud si chce zachovat moc, je stále více odkázán na pomoc osob spojených s temnými silami. Nade vším se vznáší osudné proroctví, že se opět vrátí doba temnoty a svět se ponoří do žalu, utrpení a zkázy.

„Doba temnoty se vrací!" zní neblahé proroctví mnicha v odlehlém klášteře krátce předtím, než muž zemře. U dvora vládce tarpolské říše mají mezitím zcela jiné starosti: princ Lodrik, následník trůnu, dělá otci pramálo radosti. Aby zhýčkaný mladík konečně dospěl, posílá ho král do odlehlé provincie Granburg, kde má nepoznán zaujmout místo nového místodržícího. Lodrik ovšem není neschopným vladařem, jak by se na první pohled mohlo zdát...