Roger se má totiž stát kyborgem, s robotickými končetinami, křídly pokrytými fotočlánky, umělou kůží a očními bulvami velikosti žlutého melounu. On sám by se s tím vyrovnal s většími či menšími obtížemi, ale co jeho žena, jeho modla? Jak se změní jejich vztah po jeho proměně v monstrum? A co když projekt selže? Díky němu, technice, špatným výpočtům nebo některému z tisíců dalších faktorů. Bude pak to, co podstupuje, mít smysl?
Krev ve standardním lidském trupu by vřela, dobrá, eliminujeme krev přinejmenším na končetinách a vnějších plochách – zkonstruujme ruce a nohy, které se ovládají motory namísto svalů, a zachovejme přívod krve pouze k teplému, lebkou chráněnému mozku. Normální lidské tělo potřebuje potravu, ale je-li hlavní muskulatura nahrazena mechanismy, potřeba jídla poklesne. Jenom mozek musí být vyživován každou minutu po čtyřiadvacet hodin denně, ale naštěstí z hlediska potřeby energie je mozek nejméně náročný z celého lidského příslušenství. Stačí mu krajíc chleba denně.
Nakladatelství Laser-books tento týden vydalo další, již sedmadvacátý, román z úžasné řady Mistrovská díla science fiction. Jedná se majstrštyk Man Plus dnes již posledního žíjícího velikána Zlatého věku SF Frederika Pohla. O pozornosti tuzemských vydavatelů věnované Pohlovi svědčí i to, že ve velice krátké době po vydání se v loňském roce na českých pultech objevil prozatím autorův poslední román Poslední teorém.