Když jsem byl malý, babička měla v koupelně Aladinův létající koberec. No vážně, může vám to přijít podivné a můžete klidně nevěřícně kroutit hlavou, ale je to tak. Já se nad tím nikterak nepodivoval (neb mi bylo vždycky jasné, že to s tím světem není jen tak) a zneužíval přítomnosti koberce k tomu, abych tvrdohlavě odmítal usnout, dokud mi babička nevypověděla nějakou další z Aladinových příhod, kterých schovávala v rukávu podivuhodné množství. Myslím, že tyhle příběhy mě hluboce ovlivnily jak po autorské, tak po čtenářské stránce.