Fantasy

Vedle paní Corelli se ovšem vyrojilo hlavně plno napodobitelů Henry Ridera Haggarda – a jedním se stal i Američan John De Morgan. Už roku 1887 napsal totiž tento muž epigonské romány On, To a Poklady krále Šalamouna.

Zrecenzoval som už viacero kníh, avšak Lháře Jakuba Ćwieka si budem ešte dlho a živo pamätať. Nie je to ani tak pre kvalitu série alebo veľmi príťažlivú tému mixu mytológií, ale pre holý fakt, že ma autor dobehol a ja som ho precenil. Veru, ani jeden z nás nie je ani zďaleka profesionálom.

Letos je za nejlepší překlad na cenu akademie SFFH nominována mimo jiné i Pán světla. Podíval jsem se jí tedy na zoubek, jestli opravdu drží vysokou laťku kvality překladů, jakou nastavil například již dříve u Strak vydaný román Tvorové světla a temnoty, přestože tentokrát překládal sám vydavatel, bez Jana Kantůrka nebo jiné rozsáhlé spolupráce se zavedenými překladateli.

Zrádce Vonotar stále žije a nyní vládne v Kalte Ledovým Barbarům. Král slíbil, že Vonotar bude za své činy souzen, ale pouze ty jsi schopen tento slib splnit. V Kaltských jeskyních však na tebe číhají mnohá nebezpečí, dopadení nenáviděného nepřítele nebude snadné. 

Hororová fantasy Gotická kobka pátrá po obrovském pokladu, snad po lásce, a vede nás s kordem krajinami, kde je cesta k bohatství rafinovaně zašifrována do lidové písně o drakovi. Hrdinu Rinaldiniho čekají nástrahy, nebezpečný hrad a dva milenci. Jen se modleme, aby to nebyli také upíři.

Jmenoval se Paragon. Dlouhé roky ležel jako velryba vyvržený na pláži. Vítr mu čechral vlasy a slunce se vpalovalo do jeho prázdných očních důlků. Občas v něm někdo přespal. Třeba Brashen Trell. Nebo Althea Vestritová. A zvláštní slabost pro něj měla jedna podivná umělkyně. Krutý osud mu nedopřál najít klid ani ve smrti. Jak se příďová figura na oživlé lodi může zabít? Nijak! Ale může zešílet.