Tak dlouho jsem odkládal napsání recenze na Nivenovu a Lernerovu Flotilu světů, až mne předstihl Honza. Znovu, bohužel již po několikáté, jsem si tedy v praktickém životě ověřil, že liknavé (lépe řečeno lenivé) stáří nemůže konkurovat dravému mládí. S tímto konstatováním se však nehodlám jen tak smířit, protože rčení „kdo chvíli stál, už stojí opodál“ snad pro mě ještě neplatí.
Larryho Nivena netřeba českému čtenáři představovat, vždyť kdo by nečetl známé Prstence nebo nezaslechl o Kzintech. Jak byvá poslední dobou zvykem, tak se staří harcovníci dopouští časté spolupráce s mladšími a ne tak známými autory. Nejinak se tomu stalo také v případě románu Flotila světů, kde se kromě jména Larryho Nivena objevuje menším písmem Edward M. Lerner.