Na Střepy z Apokalypsy jsem se vysloveně těšil. Postkatastrofické science fiction totiž není nikdy dost a o té české to platí dvojnásob. Řekněte sami, jestli to nezní slibně...
Druhá polovina 23. století, dvě stě let po Apokalypse. Evropa je stále ještě zničená totální válkou, z větší části vylidněná. Věda se stala magií, určenou zasvěceným. Po dlouhém období chaosu, kanibalismu a lokálních válek se zde stabilizovala civilizace, hodná toho jména. V pustinách, ale i na stránkách zakázaných knih, přetrvávají technologické anomálie, pozůstatky zaniklé civilizace 21. století.
Šlechtův soubor povídek a novel ze světa zničeného Apokalypsou by se dal zhruba popsat jako svérázný druh středověkého cestopisu. Také pojednává o neuvěřitelných dobrodružstvích v nepředstavitelných koutech světa, a jeho hlavní náplní jsou bizarní setkání, artefakty i stvoření. Rozdíl je v tom, že Oggerdova parta putuje zničenou evropskou krajinou v 2. polovině 23. století. Věda se tu stala magií, přístupnou jen zasvěceným. V pustinách však přetrvávají roztroušené technologické anomálie jako připomínky naší zaniklé civilizace. Někdy v sobě skrývají potenciální bohatství, jindy hrozbu, nejčastěji však obojí.