Leonard Medek: JAK TO VLASTNĚ TENKRÁT BYLO?

Není to tak dávno (sotva čtvrt roku), co ke mně od šéfredaktora Fantasy Planet dospěla výzva, abych jim něco napsal k dvacátému výročí jejich stránek. A nastojte, je to ještě o něco míň, co ke mně dorazil podobný požadavek i ze Sardenu... Což byl oříšek. Já totiž tu vzpomínkovou stať pro Fantasy Planet napsal. A když jsem měl psát druhou, okamžitě jsem si uvědomil, že kdybych z ní vzal prvních pár odstavců a překopíroval je sem, platily by stejně – nanejvýš bych semo tamo musel vyměnit název zinu.

Stručně vzato, abych úplně neopisoval sám sebe, jde o to, že jsem pamětník, který u toho nebyl. Před těmi dvaceti lety – a ještě hodně dlouho potom – jsem žil bez internetu, a kdybyste se mne ještě před těmi třemi měsíci zeptali, přesvědčeně bych odpověděl, že Sarden je určitě nejmíň o půl roku, ne-li  o rok, starší. Je to dáno tím, že s Pagim jsem se v oněch časech vídal přinejmenším jednou týdně (ach, ty doby čtvrtečních sedánek v Krakatitu; kde je jim konec?), kdežto s Ondrou Jirešem jsem se seznámil až později, a o existenci Sardenu jsem se dověděl, sotva se uvedla ve skutek, kdežto o Fantasy Planet... No, tak nějak až po tom roce, mním. (To je ta potíž s námi pamětníky. Studovaným historikům se cpe do hlavy, že jakoukoli událost lze zkoumat teprve tehdy, když přímí pamětníci vymřou, neb jinak zkreslují výklad nespolehlivými výpověďmi. Osobně si myslím, že je to blbost, protože pak zůstanou jenom písemné doklady, a ty bývají ještě zkreslenější; stačí se podívat do libovolných novin. Ale faktem je, že lidská paměť je ošidná.)

Čili zjištění, že obě staroslavné instituce se zrodily v rozmezí všehovšudy přibližně tří týdnů, a co víc, že Sarden je z dvojčat to mladší, mne dosti překvapilo. Ale co už, takové věci se stávají... Horší je, že si nepamatuji ani to, kdy jsem sám do vlaku jménem Sarden naskočil. Neboť to jsem udělal; respektive, byl jsem do něj vtažen. Sám zcela mimo netový svět, byl jsem Pagim požádán, abych pro něj napsal článek; Sarden jako takový byl tehdy možná ještě v jeslích, možná už ve školce (jinými slovy, stalo se to kdykoli mezi jeho půlročním a tříletým bytím; přesněji už to neurčím), a já houby věděl, jak by taková publicistika měla vypadat. Nicméně Pagi tvrdil, že na tom nezáleží, a téma že taky nechá na mně. Dobrá, zařídil jsem se podle toho. Ten první tenkrát – pokud se nepletu, je to už dávno – tedy ten první byl (snad) o Hoffmannově románu „Ďáblův elixír“. Potom přišly další, celkem asi k tuctu; něco spadalo do kategorie recensí, něco do úvah čili esejů... S jistotu vím jedno, možná dvojí: nikdy jsem neuznával pověru, že netoví čtenáři nepřečtou nic delšího než dvě normostrany (obvykle jsem potřeboval čtyři až šest, abych řekl, co jsem chtěl říci), a dneska už je velmi těžké, ne-li nemožné, tyhle pradávné texty dohledat. Protože když se Sarden odstěhoval z Neviditelného psa, archiválie zůstaly tam. (Třeba se pletu, třeba už to někdo napravil. Už pár let jsem to nezkoušel – leč bylo to tak.) Jo, a ještě na jedno si vzpomenu: největší čtenost z mých výšplechtů tenkrát mělo pojednání s názvem „Bijte Nezvala!“, což lze brát jakožto důkaz účinnosti barnumské reklamy. Neb o Nezvala v tom článku šlo jen okrajově; hlavně to byla recenze na Zelaznyho „Noc v osamělém říjnu“.

Takže tak – vlastně jsem taky člen sardenského týmu, byť pouze externí a pohříchu již neaktivní. A protože má Sarden ty dvacetiny... Víte, kdysi, když mi táhlo na pětadvacítku, usoudil jsem, že to už není důvod, aby člověk oslavoval, že je zas o rok starší, a přestal jsem narozeniny držet. Vím, u periodika je to jinak, jenže ono to tím nekončí. Pak se totiž – víceméně náhodně – stalo, že jsem oslavil sedmadvacítku. I pomyslil jsem si: „Ejhle, to je krásné číslo, tři na třetí!“ - a zařekl se, že další narozeniny, jež oslavím, budou čtyři na čtvrtou (kdo chce, ať si to spočítá). A Sardenu bych přál, až k tomu dojde, aby tady se mnou pořád ještě byl.

Poznámka redakce: některé prapůvodní články se bohužel dnes už jen velmi těžko dají dohledat a je to způsobeno technickými záludnostmi a vrstvami virtuálního kybersvěta, kterým rozumí jen vyvolení. Nicméně, kdybyste se, tak jako my, chtěli trochu prohrabat starým Sardenem z dob, kdy sídlil na Lidovkách a Neviditelném psu, můžete to zkusit tady:

https://neviditelnypes.lidovky.cz/hledani?q=sarden&strana=2