Komiks

"Nemůžeš vytvořit povedený dějepisný komiks!"
"Hold my Uranium 235," ozvali se tři francouzští gentlemani.

Být superhrdinou nikdy nebyla taková legrace!

Už je to skoro dva roky, co jsme se na Sardenu podívali na zoubek třetímu dílu série Netvora – je pochopitelné, že po takové době vyhlížíme pokračování s hladovým nadšením i mírnými obavami.

Málokdy se stane, abych po dočtení komiksu měl chuť ihned jej založit do horní poličky. Do společnosti Dlouhého Halloweenu, Kameňáku nebo Ticha. Tři Jokeři se tam už už sápali a zastavil je pouze nedostatek místa. Nastalo dilema. Snyderův kánon musel zůstat pohromadě, měl jsem tedy přesunout Halloween, Ticho... Nebo snad Kameňák? Ne, nikoho z nich jsem vyměnit nemohl. Ale bylo to jen o fous. Aniž bych si to plně uvědomoval, v tu chvíli jsem nového Batmana podvědomě umístil do žebříčku. Freud by měl radost...

Je to nejlepší agent světa. Je ochotný udělat pro úspěch své mise cokoliv – dokonce si i pořídit ženu a dítě.

Nikdy jsem netušil, že potřebuji Batmana z přelomu 19. a 20. století, dokud jsem jej nedostal. A to byl jen první šok z celé řady.

Nad mrtvolami obyvatel městečka Tull se pomalu slétají supi a poslední pistolník Středosvěta pokračuje ve své pouti za mužem v černém. S každým krokem kupředu mu ubývají i ty poslední zbytky sil, blouzní a společnost mu dělají pouze stíny jeho vlastní minulosti. A když jen tak tak odrazí útok zmutovaných, na kost vyhublých a vyhladovělých psů, ránu po čelistech jednoho z nich si vypláchne zbytkem vody a rezignovaně převáže.