Robert Langdon na to měl 12 hodin. Vy máte minutu! Již podruhé připomínáme zajímavou soutěž nakladatelství Argo, ke které stačí mít jenom obyčejný foťák a dobrý nápad...
V našem seriálu jsme se již dostali k písmenu „C“, a kým začít jiným než Arthurem Charlesem Clarkem (1917-2008). Leckde se sice dočteme, že tento velikán počal publikovat až v roce 1946, kdy mu v dubnovém čísle Astoundingu vyšla povídka „Skulina“ (1) a v květnu tamtéž nepoměrně vypsanější povídka „Záchranný oddíl“, resp. „Záchranná výprava“ (2), a že tedy pro naše téma počátků Zlatého věku není jeho dílo zajímavé, ale pravda je trošku jiná. Lépe by totiž bylo říci, že Clarke v roce 1946 začal publikovat své science fiction povídky profesionálně, zatímco pro nás jsou zajímavé jeho amatérské začátky.
MARTIN LAVAY má za sebou dlouholetou kariéru v médiích. Pracoval jako redaktor v novinách (Moravský den, Mladá fronta Dnes, Týdeník Zlínska, Zlínský deník), jako moderátor, redaktor a vedoucí zpravodajství v radiích (AZ radio, Kiss Publikum) a jako redaktor a šéfredaktor v televizích (TV Emurfilm, TV Net, NTVcable, RTA). Moderuje společenské akce, dokončuje scénář k celovečernímu filmu Elixír mládí a připravuje k realizaci reality show 3D. Kniha zázraků je jeho beletristickou prvotinou.
Neuvěřitelně všestranným autorem byl Robert Bloch (1917-1994). Publikovat začal v roce 1934, a ještě za povídku „Pach octa“ (1) vyšlou v roce 1994 byl oceněn cenou Brama Stokera. Jeho tvorba je velice rozmanitá – je nositelem Huga za povídku „Vlak do pekla“ (2), variaci na příběh o Jacku Rozparovači napsal dokonce dvakrát, povídku „Cvokař a kočka“ (3) publikoval v roce 1983 v Hustleru.>
Americký autor Forrest J. Ackerman (1916-2008) je spíše než svou literární tvorbou znám svým působením ve fandomu (ocenění prvním Hugem v roce 1953) nebo svou činností na poli filmové publicistiky. Rozhodně se však nejedná o zapomenutou osobnost.
Dalším autorem, slavným již před nástupem Zlatého věku, který po jeho nástupu nezapadl, je William F. Jenkins (1896-1975), známý fanouškům dobré science fiction spíše pod přezdívkou Murray Leinster.
V našem seriálu se pomalu, ale jistě dostáváme na tenký led. Pokud v případě titánů Heinleina, Asimova a van Vogta vyšlo v češtině poměrně dost děl z jejich raného období, nelze toto konstatování bohužel zopakovat v případě autorů dalších. Dostáváme se tak do situace, kdy jednotlivým autorům vyšlo ze zájmového období 30. a počátku 40. let minulého století v češtině minimum děl. Nezbude mi proto než alespoň pro zajímavost se u některých autorů zmiňovat i o pracech vyšlých po roce 1942.
Učiňme nyní po vzoru největšího českého lyžaře, scifisty (když na vědeckém semináři konaném zhruba před pěti lety na Festivalu fantazie v Chotěboři bylo poukazováno na nepopiratelnou skutečnost, že sci-fi není nic jiného než zkratka pro Soubor Cimrmanovy fikce) a filosofa Járy Cimrmana v souladu s jeho teorií externismu slavný „krok stranou“, a řekněme si pár slov o něčem, co sice stojí trochu mimo hlavní proud počátků Zlatého věku, nicméně i o tom je na místě se, byť okrajově, zmínit.
Byl-li van Vogt gejzírem fantastických nápadů a myšlenek leckdy ne zcela dobře literárně ztvárněných, a byl-li Asimov učedníkem lopotně se propracovávajícím k mistrovství, pak Robert Anson Heinlein byl již na počátku své literární dráhy mimořádně vyzrálým autorem majícím vizi budoucnosti.
Začíná to být opravdu zajímavé. Minule jsme nahlédli na neuvěřitelný rozsah tvorby Isaaca Asimova. Dnes si představíme autora, který oslňoval americkou mládež čtyřicátých a padesátých let, ale svůj triumf nikdy nepřekonal...
Už svou první knihou (a zároveň chronologicky šestým dílem ságy o Vladu III.) dala jasně najevo, jaký bude její autorský styl. V době, kdy se na nás ještě ze všech stran nehrnula červená upírská knihovna komerčního zaměření, se dal ještě (s autorčiným shovívavým souhlasem) označit jako červená knihovna pro vampýromily. Dnes by to ovšem bylo velice zavádějící.
Už za sebou máme docela dost, aby nás Zlatý věk vtáhnul do svého průkopnického ducha mladé science fiction. Minule Jiří naťukl autory tzv. "Velké trojky" a dnes se bláže podíváme na známého profesora Asimova a jeho počáteční povídkovou tvorbu...
V průběhu 40. let minulého století bylo patrno, že se postupem doby z autorů publikujících v Astoundingu vyprofilovala skupina tří osob, jejichž význam, invence a vliv na čtenáře vysoko přesáhly popularitu autorů ostatních. Jedná se o Isaaca Asimova, A. E.van Vogta a Roberta A. Heinleina.
Minulý díl nám předestřel S. G. Weinbauma, kterého můžeme považovat za Máchu science fiction, který zemřel dříve, než-li mohl začít pořádně psát. Dnes se podíváme na jednu z vydavatelských ikon Zlatého věku, která napsala několik nezapomenutelných prací, z nichž několik se objevilo i v češtině.
Předchozí dva díly byly čistě teoretické. Dnes začínáme naostro a hned si předtavíme nejslibnější osobnost Zlatého věku, které bohužel nebylo dopřáno, aby stanula bok po boku autorům jako Asimov nebo Heinlein. Představujeme vám Stanley G. Weinbauma...