V české kotlině máme s peklem dlouhodobě rozporuplný vztah. Snažíme se ho přechytračit, využít a obelstít. Někdy úspěšně, jindy méně. Bojíme se ho, ale zároveň ho zobrazujeme jako svět plný směšných figurek. Příkladem toho úspěšného přístupu jsou všichni ti Jirkové a Honzové, snad hloupí, ale spíš pěkně vychcaní, kteří upíší duši ďáblu za životní úspěch a pak, když se čas naplní, se jim do pekla příliš nechce...
Na letošním Světě knihy jsem navštívila i vpravdě epochální přednášku Zuzany Strachotové, Honzy Slívky a Petra Brožovského a byla to jedna z nejlepších besed tohoto svátku všech knihomolů. Bylo mi jasné, že novinku Petra Brožovského, Luciférovku, si nesmím nechat ujít.
Prebieha vojenská misia kdesi v púšti. Akcia sa náhle zvrtne a jeden vojak zabije spolubojovníkov. Súd ho samozrejme odsúdi a horliví spoluväzni sa ho v base snažia zabiť. Je to len taká zábavka, skúška, čo všetko dokáže prežiť vrah hrdinských vojakov... Nikto sa ho však nikdy nespýtal, prečo tých chlapov postrieľal. Takto to pre nich bolo oveľa jednoduchšie.