Je docela příjemné se znovu setkat se starou známou – zvláště je-li docela hezká a přitom skromná (jak sama uvádí, když se namaluje a upraví, tak je i konkurenceschopná), navíc v nejlepších letech (i když je otázkou, kdy má mladá žena na počátku třiadvacátého století, kdy vitalita ve druhé a někdy i ve třetí stovce není ničím neobvyklým, svá nejlepší léta), a hlavně se s ní člověk nikdy nenudí.
Troly máme všichni zafixované v paměti jako třímetrová obludná stvoření, se svaly zvícími ocelových lan a inteligencí, která se velice blíží sklence vody. Ne, tak Christopher Hardebrush. Německý autor si tato stvoření vybral jako námět pro svou prvotinu a trolové v jeho podání jsou všechno, jen ne h... - 6697x přečteno
„Tys nám nikdy nerozuměl, Finnane. Účelem boje není porazit druhou stranu, ale, jak vy říkáte, oddělit zrno od plev. A jestli k tomu patří nutnost spálit svět až na prach a oheň, co naplat, nejúrodnější pole jsou na popelu.“ (Pergament, str. 69)
Byli tu vždy. Upíři. V ústraní a temnotě. Čekali. Teď přišel jejich čas. Během týdne dostanou Manhattan. Za měsíc celou zemi. Za dva měsíce – celý svět. Docela pěkná prognóza, nemyslíte? Raději nejezděte do New Yorku a pokud už musíte, necestujte letadlem. Zdá se, že Ground Zero je magnetem i pro nemrtvé.
Příběh začíná stejně jako v předchozích případech tam, kde minulý díl skončil. Vzhledem k Elenině smrti však na sebe alespoň zpočátku bere hlavní roli Bonie, ale už zanedlouho se čtenáři mohou potkat se všemi důležitými postavami, které přežily první tři epizody.
Pokaždé, když jsem četl nějaký katastrofický román, kladl jsem si tu samou otázku: Je autor příliš velký pesimista, nebo je jeho vize ještě optimistická? Musím se přiznat, že jsem nevěděl, ale dosud jsem věřil v první možnost.
Naskočme na pavučinu, chytněme vítr a nechejme se unášet do kruté říše Terreille, kde vyrůstá malá Jaenelle, podle věštby nejmocnější Čarodějka a budoucí Královna říše Temnoty.
V anotaci autoři píší, že se s příběhem vrací k počátkům - do perských legend a pohádek, přesto jsem měl trochu strach, že komiksový Princ z Persie bude jen prachsprostá rubačka s trochou romantiky na konci.
Elena, na útěku před temnou a tajemnou Mocí, nezvládla půjčené auto a v prudké, nepřirozené bouři sjela do zdivočelé řeky nedaleko Fell´s Church. Před utonutím v chladné vodě jí nedokázalo zachránit Meredithino věštecké nadání ani Stefanova nadlidská pomoc. Stefan se pak vydává hledat svého upířího bratra, aby pomstil Eleninu smrt.
Pľuščenko, Vangelis, Kubrick... Sú skrátka mená, ktoré sú sami o sebe pojmom, definíciou. A medzi ne patrí rozhodne aj William Gibson. Jeho Neuromancer patrí medzi najzásadnejšie knihy modernej literatúry a to nielen v rámci žánru science-fiction.
William Gibson... Čítať knihu od autora s takto zvučným menom má vždy niekoľko úskalí. V prvom rade ju podvedome porovnávate z jeho predošlou tvorbou, v druhom rade ste už ale dopredu presvedčený, že autor Neuromancera nemôže sklamať a do tretice... spomínal som už, že autor Neuromancera nemôže sklamať?
Thomas Cale to v životě nemá vůbec lehké. V pěti letech byl odveden do Svatyně Oběšeného Vykupitele a musel velice rychle přijmout životní styl skládající se ze tří složek. Bolest. Hlad. Víra!
Recenze
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
