Tvor, uvězněný v jiném rozměru, přesto časem schopen pomalu navazovat kontakt s lidskou realitou, s tou, která ho kdysi zradila, nalezne Jáchyma Kerského. Ten žije ve světě, který má už brzy podlehnout kompresi vesmíru. Bláznivý pokus lidstva o zastavení nezastavitelného procesu, upoutá Tuinovu pozornost stejně, jako už minimálně jednou předtím, i když tehdy z poněkud jiného důvodu.
Antologie povídek Extrémní science fiction (Triton 2009) má skoro šest set stran a je to četba na mnoho dní. Po Vzdálených obzorech (sest. G. Dozois, Laser 2008) je to další v řadě špalků, které zabírají sympaticky mnoho místa v knihovně. Antologie začínající na The Mammonth Book of… vydává editor Mike Ashley od konce 80. let; vyšlo jich zatím asi třicet, poslední loni. U nás jsme si z této řady mohli přečíst jen Mamutí knihu humoristické fantasy (Aurora 2002) a Druhou mamutí kniha humoristické fantasy (Aurora 2004). Nyní přeložená The Mammonth Book of Extreme Science Fiction vyšla roku 2006.
Handmaid's Tale - vyprávění děvčete pro všechno, i tak by se dal přeložit název tohoto románu. Z názvu samotného jen těžko odhadnete dobu, ve které se příběh odehrává - ale už počáteční odstavce naznačují, že jde o postkatastrofický příběh, nakonec se však ukáže, že jde o antiutopii. Vypravěčka nám líčí podivnou variantu našeho světa, vypráví o svých osudech, a v prostřizích se vrací do doby, kdy ještě všechno bylo „normální“ a dává nám nahlédnout do scénáře změn, a neslitovného.
Stephan Martiniere je mistr štětce a Stíny v létě jsou toho důkazem. Nad nádhernou malbou sluncem prozářeného přístavu se stačí jen na chvíli zasnít, aby vás hejno racků zaneslo na svých křídlech kamsi do světa fantasie. Atletická socha válečníka a elegantní nábřeží rámují celý obraz a přirozeně vedou zrak. Tak jako blyštivé věci lákají straky, vábí čtenáře atraktivní kombinace lesklé i obyčejné povrchové úpravy obálky. A jaké poklady vás čekají, když prokážete silnou vůli a odtrhnete pohled od té krásy na povrchu?
Abychom nenapínali: Židovský policejní klub je vynikající detektivka připomínající díla drsné školy z Ameriky 20. a 30. let.; srovnání s díly Raymonda Chandlera a Dashiella Hammetta se přímo nabízí. Tato kniha má všechno, co takový román má obsahovat, a má to v takové míře, až by mohl být Chabon nařčen z laciného napodobování a úzkostného dodržování klišé. Jenomže Chabon dokázal, že i při úzkostném dodržování stanoveného seznamu ingrediencí je možné vytvořit ne jenom další lacinou kopii, ale rovnou další originál, cosi přímo očistně kvalitního. Vypočítejme nyní tyto ingredience, jak je autor vybral a složil v jeden celek.
Ondrej Herec je leckýms - sociologem, právníkem, zábavným společníkem, ale v neposlední řadě a pro nás především teoretikem žánru. Své eseje často přednáší na conech, některé z nich se objevily na internetu (seriál o upírské erotice patřil na Sardenu k nejnavštěvovanějším), a nyní - po knize Cyberpunk - vstupenka do tretieho tisícročia (2002) - vychází knižně osm jeho dalších esejů, dotýkajících se témat od těch nejobecnějších až po jednotlivá díla...
Tak zní podtitul antologie povídek New weird, kterou nám předkládají editoři Ann a Jeff VanderMeerovi. Kromě čtrnácti úvodních povídek obsahuje i zajímavou internetovou diskusi na téma, co to vlastně new weird je, dále několik teoretičtěji zaměřených článků a nakonec jako prémie je tu i povídka na pokračování, jak ji na dané téma napsalo sedm požádaných autorů. Jde tedy o snahu komplexněji vymezit tento poněkud vágní pojem.
Recenzovat první knihu Richarda Mathesona vydanou v Česku je zlo. Proč? Protože se jako kritik musíte postavit čelem ke srovnání se stejnojmenným filmem, který zrovna úspěšně křižuje českými kiny a zároveň stojíte před všeobecným povědomím, že Richard Matheson je dlouho přehlížený klasik žánru, jenž ze zřejmých důvodů nemůže po literární stránce dopadnout špatně. Nebo ne?
Johna Charlese Wrighta si v Laseru nevybrali náhodou, spíše proto, že bývá označován za autora, který se nebojí experimentovat a svými literárními ambicemi rozhodně přesahuje běžnou produkci. Přesvědčit se o tom můžeme v prvním dílu trilogie Zlatý věk...
Sympatickou "pražandu" Haninu Neru Veselou možná už nemálo z vás potkalo na nějakém tom conu, další početná skupina "fantastikfilů" si mohla všimnout jejích literárních úspěchů na výsledkové listině některé z četných domácích povídkových soutěží a všichni čtenáři Sardenu si zajisté přečetli nespočet jejích povídek (níže) nebo reportáží z akcí.
Kniha navazuje na první Asherův román vydaný u nás - V Pavučině. V hlavní roli opět najdeme agenta Zemské bezpečnostní centrály Iana Cormaka. Tentokrát dostal za úkol přivézt zpět do Řádu biofyzika Skellora, který ve svých experimentech zašel příliš daleko. Pomoci mu mají drakoman Jizvák a mrtvý voják Gant, nyní obývající tělo Golema. Mise se ovšem tak úplně nezdaří a Cormak je narychlo odvolán kvůli gigantickému mimozemskému biokonstruktu Drakovi, který by mohl být zapletený do zničení styčnické stanice Miranda.
Jiří Kulhánek pustil svoji fantazii na divokou procházku oblastmi, které jsou daleko za hranicemi Nočního klubu, a především za jeho - a v podstatě také naším - časem.
Kromě toho, že Stroncium je poměrně vzácný a vysoce reaktivní kov, patřící mezi alkalické zeminy, tak se o něm mluví jako o další knize páně Kulhánkově. Netrpělivě očekávaný akční nářez se dostavil po dlouhých třech letech půstu mnoha fanoušků tohoto komerčně úspěšného autora. A jaké bylo? V mnoha ohledech inovátorské, v dalších podobné předchozím knihám, hlavně však krvavé a, řekněme, akční. Takové, jaké ho čtenáři chtějí.