Recenze

Jeden z hlavních důvodů, proč kniha působí nezapomenutelně, je dokonalý překlad Michala Bronce do českého jazyka. Bez něj bychom byli ochuzeni o motýlí lehkomyslnost, Šmendrikovu přeměnu i hrdinství prince-krále Líra.

Atmosféře knihy pak vévodí šero a tma, všeobecná stísněnost, veskrze děsivé kulisy. Tuto bezútěšnost tvůrce příběhu nastolil samotnou bizarní vizí Hluboké brány. Řetězy jsou staré a tak je téměř na denním pořádku, když se v hlubinách propasti ztratí jedinec nebo i celá budova. Každé novoluní si přidejte teror v podobě "stolování" Karneval. Připomínku londýnských ulic v okolí Whitechapelu zajišťuje neznámý "vysávač" pachtící po andělském víně. Odkazů, umně skrytých a zakomponovaných, na známá díla můžete bezesporu najít mnohem více, otázkou pouze zůstává, které si domýšlíte nebo jejich podobnost autor použil čistě nevědomě či náhodně.

Larryho Nivena netřeba českému čtenáři představovat, vždyť kdo by nečetl známé Prstence nebo nezaslechl o Kzintech. Jak byvá poslední dobou zvykem, tak se staří harcovníci dopouští časté spolupráce s mladšími a ne tak známými autory. Nejinak se tomu stalo také v případě románu Flotila světů, kde se kromě jména Larryho Nivena objevuje menším písmem Edward M. Lerner.

Je to tak, kniha, na kterou jsem osobně netrpělivě čekal od dočtení Světlověku, konečně vyšla v českém překladu, a tuzemští čtenáři tak mají možnost vrátit se do kouzelné Anglie Věku světla. Kouzelné proto, že každodenní život v ní je určován existencí substance zvané éter. Díky ní je většina činností, při nichž si v naší realitě sdíráme své ubohé ruce a hrby, vykonávána pomocí jednoduchých zaklínadel.

Tuto knihu jsem si láskyplně překřtila na sado-maso fantasy. A je to pravda, když říkám právě tohle. Celý, bezmála sedmisetstránkový příběh mne mile překvapil a musím se přiznat, objevila jsem v sobě některé skryté touhy. Třeba… po dobrodružství.

Překvapilo mě, když jsem zjistil, že Heitz plánoval svou trpasličí trilogii třetím dílem vážně skončit (říkají to vždycky, víme svoje). Nechat hlavního hrdinu zmizet v Černé soutěsce – brlohu všemožného zla, na pár posledních stranách naznačit nečekaný další vývoj v charakterech některých postav… a skončit? Ne, to by tedy opravdu nešlo.

Smrt. Tabu. Konečná. Nebo také přestupní stanice. Začátek cesty. Prostředek pro odměňování spravedlivých a trestání hříšníků. Za pilíř svého románu si ji zvolil francouzský spisovatel Bernard Werber, autor i u nás známé trilogie o mravencích. Dříve než se pohoršíte nad originálním dílem o věcech, které živým nepřísluší, přečtěte si alespoň řádky níže. Je docela možné, že překonáte své předsudky nebo opovržení a zjistíte, že před sebou máte literárně nadprůměrné a myšlenkově bohaté dílo, které ve fantastice nemá obdoby.