Recenze

Časopis Fantázia každoročne vyhlasuje literárnu súťaž Cena Fantázie zameranú na slovenskú fantastiku a už po štvrtý krát sa mu podarilo vydať aj antológiu najlepších poviedok z tejto súťaže. Aj tentoraz sú v zborníku zastúpené známe mená, ale pribúdajú čoraz zaujímavejšie poviedky s menami začínajúcich autorov.

Před deseti lety vyšla antologie Gardnera Dozoise a Jacka Danna nazvaná Armageddons (v češtině jako Armagedony roku 2005). Loňský rok si pánové spolupráci zopakovali a na konci října letošního roku vyšla i v češtině antologie Čarodějové.

Jeden z hlavních důvodů, proč kniha působí nezapomenutelně, je dokonalý překlad Michala Bronce do českého jazyka. Bez něj bychom byli ochuzeni o motýlí lehkomyslnost, Šmendrikovu přeměnu i hrdinství prince-krále Líra.

Atmosféře knihy pak vévodí šero a tma, všeobecná stísněnost, veskrze děsivé kulisy. Tuto bezútěšnost tvůrce příběhu nastolil samotnou bizarní vizí Hluboké brány. Řetězy jsou staré a tak je téměř na denním pořádku, když se v hlubinách propasti ztratí jedinec nebo i celá budova. Každé novoluní si přidejte teror v podobě "stolování" Karneval. Připomínku londýnských ulic v okolí Whitechapelu zajišťuje neznámý "vysávač" pachtící po andělském víně. Odkazů, umně skrytých a zakomponovaných, na známá díla můžete bezesporu najít mnohem více, otázkou pouze zůstává, které si domýšlíte nebo jejich podobnost autor použil čistě nevědomě či náhodně.

Larryho Nivena netřeba českému čtenáři představovat, vždyť kdo by nečetl známé Prstence nebo nezaslechl o Kzintech. Jak byvá poslední dobou zvykem, tak se staří harcovníci dopouští časté spolupráce s mladšími a ne tak známými autory. Nejinak se tomu stalo také v případě románu Flotila světů, kde se kromě jména Larryho Nivena objevuje menším písmem Edward M. Lerner.

Je to tak, kniha, na kterou jsem osobně netrpělivě čekal od dočtení Světlověku, konečně vyšla v českém překladu, a tuzemští čtenáři tak mají možnost vrátit se do kouzelné Anglie Věku světla. Kouzelné proto, že každodenní život v ní je určován existencí substance zvané éter. Díky ní je většina činností, při nichž si v naší realitě sdíráme své ubohé ruce a hrby, vykonávána pomocí jednoduchých zaklínadel.

Tuto knihu jsem si láskyplně překřtila na sado-maso fantasy. A je to pravda, když říkám právě tohle. Celý, bezmála sedmisetstránkový příběh mne mile překvapil a musím se přiznat, objevila jsem v sobě některé skryté touhy. Třeba… po dobrodružství.