Přečetl jsem jednu pro mne doposud neznámou knihu napsanou jedním, pro mě doposud neznámým, autorem a rozhodl se pro prostý, leč mnohdy nesnadný úkol. Napsat o ní pár slov...
John Francis Kovář právě nastoupil do své nové práce u E.F., z časoprostorového pašeráka se stal strážce časoprostorové rovnováhy. Narušení modulovaného hyperpole u Slavkova druhého prosince 1805 a podivná smrt jednoho z agentů E.F.ho vrhají do středu dění, které původně mělo připomínat procházku vojenským historickým muzeem. Tedy - ono to vojenské historické muzeum připomínalo, jen se trochu pomíchaly doby.- 8028x přečteno
Smrt těla už není problémem - pokud máte dostatečný svazek bobřích koží nebo jejich aktuálních ekvivalentů. Osobnost je pravidelně zálohována a tak je opravdu jenom otázkou peněz, zda a jak rychle je pro ni zařízen obal (cizí nebo naklonovaný, ono to je jedno...) a jak rychle je do něj tato osobnost nahrána.
Omon Krivomazov byl malým chlapcem s velkým snem stát se kosmonautem, dostat se do vysněných dálav vesmíru, alespoň na chvíli...
Stanislava Krušewská, Kateřina Krušewská a Monika Stěpankovic. Tři dívky, vzhledem víceméně patřící do kategorie mladých děvčat od dospívající Moniky až po kantorsky vyhlížející Stanislavu, jsou přesto každá jiná.
"Vemte jednoho trpaslíka, tucet soudků s pivem a hospodu plnou lupičské chátry. Dobře promíchejte trpaslíka s alkoholem, a přisypejte jednu nevhodnou poznámku. (Nedoporučuje se osobně, vyšlete momentálně nejméně oblíbeného učedníka.)" - úryvek z ranhojičské ročenky
Anglický titul More than Honor by šel přeložit i jako Nejenom Honor, čeština však Jiřímu Englišovi nedala možnost zachovat obě významové roviny názvu, které jsou v této sbírce skryty. Tři povídky bez Honor se jejího vesmíru dotýkají, čtvrtým příspěvkem je pak přehled téhož vesmíru z pera autora celé série.
Stín - ač má velmi poetické jméno - je se svojí mrtvou manželkou Laurou jedním z mála lidí, opravdových lidí, se kterými se v příběhu setkáme. Neil Gaiman oživil stránky své knihy bohy všeho druhu od původních bohů Ameriky přes ty severské až po bohy Orientu. Jsou to ale postavy velmi zvláštní. Mají lidskou podobu, většinou ani příliš nekouzlí a nadpřirozených schopností využívají jen občas. Navzájem o sobě vědí, respektují se a jejich hlavní starostí je, aby v ně lidé věřili.
Joe Haldeman se v této knize - ostatně v celém tématickém cyklu o Věčné válce - vrací ke svým osobním zážitkům (jeho druhé křestní jméno je William...).
Dinosauři na sousloví těžká planeta určitě bystře zareagovali - v roce 1979 totiž v edici 13 v nakladatelství Mladá Fronta vyšla stejnojmenná sbírka SF povídek, kterou pořádal Isaac Asimov. (Náhodou mám doma originál této sbírky, přesněji druhou polovinu originálu - paperback Where Do We Go From There? Book 2, a tak jsem měl možnost nahlédnout i kousek za české vydání.)
Jen pár dní poté, kdy jsem dočetl První planetu smrti, jsem se pustil do čtení vikingské ságy Kladivo a kříž od téhož autora. Byl jsem zvědavý, jak se Harry Harrison dokázal vejít do žánru fantasy, který je přece jenom dost daleko od jeho akčních SF příběhů.
Silnou stránkou knihy je atmosféra světa, ve kterém se celý děj odehrává. Jak už je v SF běžné, i Paul J. McAuley sdílí s ostatními autory některé prvky a nápady, ale o tom právě SF je. Některé pasáže jsou sice vysvětlující, ale k naučným monologům vernovských hrdinů mají hodně daleko a nevadily mi.
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Tereza Kadet Kadečková / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
