Vítejte zpět v království Lether, které právě zažívá období relativního klidu za vlády nového krále Tehola a jeho manželky Janath. Vláda šíleného císaře Rhulada Sengara byla dramaticky ukončena v sedmém svazku příběhů z Malazské knihy padlých (Reaper’s Gale, česky jako Vichr smrti, Talpress 2009) a budoucnost se zdá být růžová.
Více než 1200 stránek zaplněných asi milionem místních a osobních jmen je prostředím, které je českým čtenářům této fantasy série důvěrně známé – porovnávání jmen v originále s těmi, na která jsem zvyklý z českých vydání, ovšem dodává zážitku z četby úplně nový rozměr…
Ian Cameron Esslemont je dlouholetým kamarádem Stevena Eriksona a Noc nožů je jeho prvním knižním příspěvkem do světa Malazské říše, jehož je spolutvůrcem.
Zaprášený plášť, stetson, boty prodřené od dlouhé chůze. A dva kolty proklatě nízko. Pistolník - dokonalý prototyp hrdiny divokého Západu. A také postava, která je hlavním hrdinou Kingova opusu Temná věž.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o běžnou encyklopedii mýtů, magických stvoření, oblud a jiných specialit světa putujícího vesmírem na hřbetě obří želvy, opak je však pravdou.
Oblíbená tříčlenná parta hrdinů spisovatelky Tanyi Huffové se vrací už ve třetím pokračování. Jaké dobrodružství si pro ně jejich stvořitelka připravila tentokrát se dozvíte na následujících řádcích…
Upíři jsou dneska v módě a pokud chce být nakladatel in, tak musí mít alespoň jednu krvesajskou sérii ve své stáji. Nakladatelství Brokilon se rozhodlo sáhnout po velmi příjemné sérii Krevní pouta (podle které byl na točen seriál Blood tides) od spisovatelky Tanyi Huffové.
Před miliardami let pradávná inteligentní upírská rasa zprovoznila Strom mezi světy – síť portálů mezi hvězdami, která umožňovala přímou přepravu přes celé světelné roky. Prastaří upíři v průběhu milionů let vymřeli a jejich portály začala používat rasa z planety Kar, podobná původním uživatelům parazitováním na jiných tvorech. Ke své existenci však nepotřebovali krev, ale životní sílu, auru, a pokud jí měli dostatek, dokázali žít věčně...
Už podruhé nás autor zavádí do Země upírů. Hlavní hrdina Valentin je o něco starší, zkušenější a sebevědomější, což však začíná narážet na mantinely, vytýčené armádou. Zrovna teď, když se dostává do největších problémů, objevuje se záchrana v podobě přechodu do klanu Koček. Dobrovolně by se asi zdráhal, ale díky okolnostem je jeho rozhodnutí rychlé, a tím, že se dostává do úplně jiného prostředí, začíná zase od začátku, ale na jiné, vyšší úrovni.
„Můžeš být přesvědčen, že ti vzali úplně všechno. Pokud ti však nechali v srdci nenávist a touhu po pomstě, tak se přidej k nám a staň se Vlkem…“ Autor vystudoval historii, politologii a mezinárodní vztahy a v první knize ze série Země upírů znalosti z těchto oborů maximálně zúročil. Zavádí nás sice do budoucnosti, ale protože se lidstvo vlivem celkové devastace vrátilo o několik století nazpět, můžeme obdivovat hodnověrné a naprosto reálné prostředí z období osídlování divokého západu.
Sú knihy, ktoré určujú žánre, smerovanie spoločnosti či vývoj literatúry ako takej. Takou knihou je napríklad 1984 či Mechanický pomaranč. A potom sú knihy, ktoré sú rovnako dobré, občas ešte aj zábavnejšie... a nezaslúžene ostávajú v tieni tých prvých. Presne to je prípad aktuálneho Mechanického klavíra.
Kuřecí řízky nakrájíme na plátky. Naklepeme, osolíme, přidáme na kolečka nakrájené žampiony a banány. Vložíme na připravené bramborové plátky na plechu, polijeme šlehačkou (nemáme-li šlehačku, stačí i mléko). Pečeme, dokud není maso měkké. Ochutit můžeme podle vlastních schopností a nálady, pokrmu zcela jistě neuškodíte tymiánem, špetkou pepře nebo majoránkou.
Tak, a je to tu. Po mnohých rokoch vyplnených napospol vynikajúcimi knihami v českom jazyku sa slovenskí fanúšikovia dočkali a po prvýkrát majú možnosť vychutnať si príbeh z pera Juraja Červenáka v podobe, v akej ho autor stvoril. A že to nie je hocijaký príbeh. Sága Dobrodružstvá kapitána Báthoryho, ktorej úvodnou kapitolou je práve román Strážcovia Varadína, je podľa autorových slov jeho vysnívaným dielom, príslovečným opusom magnum, ku ktorému smeroval od začiatku svojej spisovateľskej kariéry.
Na novou knihu od Neffa čekám vždycky velice netrpělivě. Není pro mě jen studenou a vzdálenou „hvězdou české sci-fi“, kdepak. Je to autor, který stál u počátků mé posedlosti žánrem. Jako jeden z prvních mi ukázal to vzrušení a údiv nad cizími světy, a tak mi pomohl pociťovat totéž i nad vlastním životem. Je to snad známka stárnutí nebo přílišné čtenářské zkušenosti, když se přistihnu, jak doufám, že se s další novou knihou vrátím k té závrati, kterou jsem kdysi prožívala nad neffovkami z 80. let? Myslím, že v tomhle nejsem sama.