Recenze

Velká tučná zabijačka se nese v typickém Millerovském duchu. Opět nahlížíme do duší kriminálníků, kteří jsou největší klaďasové a snaží se přežít v nehostinném světě, kde si můžete za peníze koupit úplně všechno, včetně spravedlnosti. Oproti takovému Drsnýmu sbohem je vidět hodně velký posun.

A jednoho dne, když se opět nudí, si na ně vzpomene a zkusí znova otevřít. Jenže tentokrát nenarazí na stěnu, ale na temnou chodbu vedoucí NĚKAM. Jak už jsem říkal, dětská zvědavost je obrovská, takže se malá hrdinka vydá na průzkum a na druhém konci nenajde žádnou kouzelnou zemi ani poklad v dračí sluji, ale...

Gallergherův alkoholismus je problém pro něj samého, pro jeho zoufale odvážné klienty i svérázného dědečka z Maine. Jediní, kdo si z nezřízeného pijanství hlavního hrdiny nemusí dělat vrásky, jsou čtenáři. A pokud jim nějaké přibudou, tak leda kolem úst od smíchu, protože eskapádám věčně namazaného vědátora s neortodoxními pracovními postupy humor rozhodně nechybí.

Potemnělé pódium osvětlila záře reflektorů. Orchestr spustil slavnostní fanfáry. Za ohlušujících ovací diváků v hledišti přišel ze zákulisí mladý muž. No přišel, spíše přiskákal a vesele spustil: "Vážení a milí diváci - čtenáři. Vítám vás na představení Černá šťáva od autorky Margo Lanaganové.

Rohy jsou nekomplikovaným příběhem, který okamžitě vtáhne svou nemilosrdnou upřímností. Už ve svém prvním románu (který u nás vyšel pod titulem Černá krabice), prokázal Hill nadání pro popis temnot duše. Bez mrknutí před námi obnažuje ty nejhorší myšlenky a plány, které občas přepadají každého z nás. Postavy je prezentují před Ignatiovými rohy tak dychtivě, jakoby se chlubily, nebo naopak naprosto lhostejně, jako by to bylo něco zanedbatelného, až z toho běhá mráz po zádech. A vy chtě nechtě musíte myslet na to, kolik lidí kolem vás přemýšlí zrovna o něčem podobném. Není divu, že Ig se svými rohy, přestože se v závěru ocitá na pokraji šílenství, a možná ji i překračuje, je téměř nejlidštější postava v tomto panoptiku, chcete-li pekle.

Znáte to. Léto, třicet ve stínu, kamárádi někde v tahu nebo na dovolené... Do práce se v tomhle počasí nikomu nechce, zábava veškerá žádná. Letní nuda přichází stejně pravidelně jako podzimní chřipka či jarní únava. A kdo na ni není připraven, toho zchvátí bez milosti. Jenže letos vyvinuly farmaceutické laboratoře Juraje Červenáka lék, jenž by mohl tyto potíže zmírnit či odstranit. Přípravek se jmenuje Kámen a krev a jeho příbalový leták si můžete přečíst dále.

A ptáte se tedy, proč je o této knize řeč a proč zrovna na Sardenu? Kromě toho, že to je příjemná knížka, která se moc dobře čte (možná až na příliš optimistický konec, ale což, Američani…), má co říci začínajícím autorům. Pokud tedy máte spisovatelské touhy a máte rádi příručky o psaní (ano, přiznám se, rád je sbírám a pročítám jednu za druhou, takže tohle jsem si nemohl nechat uniknout), pak by „Kurz tvůrčího psaní“ mezi nimi neměl chybět. A pokud jenom rádi čtete dobré knihy, ani pak neváhejte a spokojeni budete také.