Recenze

Nevermore Baltimore je hlavně dobrodružný příběh, žádné filozofické traktáty o nejhlubším smyslu bytí rozhodně nečekejte, a jako k dobrodružnému čtení se k němu musí přistupovat. Čtenář zkrátka musí vzít za své autorova pravidla hry a nechat se pohltit příběhem stejně, jako by sám hrál nějakou počítačovou hru.

"Podívejte, já sci-fi začal psát z blbého pocitu, že nejsem ani pořádný novinář, ani dobrý fotograf. A přece ještě jinak… Abyste si dokázal sednout a napsat sci-fi, na to v sobě musíte mít ono okouzlení z chlapeckých let, o kterém jsme už mluvili, a určité dětinství, protože ten žánr je samozřejmě v jistém slova smyslu i hodně dětinská záležitost."

Ivan Adamovič po letech pátrání v literárních archivech a pozůstalostech poskládal dohromady dvě desítky možná zapomenutých, možná trochu out-of-date dílek slavných i zcela neznámých autorů. Smekám klobouk, obrazně řečeno, nad jeho pílí a trpělivostí, se kterou se pustil do rýžování zlatinek ukrytých mezi tunami hlušiny i mezi opakovaně vydávanými povídkami. A obdivuji i jeho krátké medailonky autorů, někdy i s popisem složité cesty, kterou editor musel projít, než mohl příspěvek do této antologie zařadit.

Příběhy o Tině Salo by mohl nezúčastněný člověk považovat za klony současných upířích akčních detektivek, a přesto si troufám říct, že tento dojem je fatálně scestný. A nikdy dřív to nebylo patrnější než ve čtvrtém dílu.

22letý Scott Pilgrim (Michael Cera) žije v Torontu u gay kamaráda (Kieran Culkin), hraje v kapele "Sex Bob-omb" a chodí se sedmnáctiletou Číňankou (zatím platonicky, protože je značně nesmělý). Pak se mu jednoho dne zdá o úžasné holce s fialovými vlasy a druhý den ji potká! Po počátečních štrapácích to vypadá, že s ní (jmenuje se Ramona) začne chodit, ale pak se ukáže, že nejdříve musí vybojovat souboje na život a na smrt s jejími sedmi zlými expartnery! A co na to jeho aktuální sedmnáctiletá Číňanka?

Mercy Thompsonová dluží upírovi Stefanovi laskavost. Proto souhlasí, že ho doprovodí za novým hráčem ve městě. Stefan chce, aby mu nového vampýra prověřila pomocí zvláštních schopností kožoměnce. Ukáže se však, že tento krvesajec není jen tak obyčejný. Filozofie druhých dílů hlásá „víc“. Víc krve, humoru, mrtvých, lásky, temnoty… Zkrátka všeho. A také proto dvojky často selhávají. Naštěstí si můžeme hned říct, že taktika „víc“ slaví v případě Krevního pouta triumfální vítězství.

Již po miliony let proudí řeka Vltava naší krajinou. Byla svědkem toho, jak se v jejím okolí objevovali a postupně usazovali první lidé, kteří ji uctívali a děkovali jí za všechny dary, jež jim poskytovala. Cítila, jak na jejích březích probíhají nelítostné bitvy, protože o ta nejlepší místa v jejím okolí byl vždy velký boj. Občas dokazovala svoji sílu a nespoutanost tím, že smetla do hlubin ta nicotná lidská stvoření i s jejich příbytky a pustošila obdělaná pole. Někdy však také musela ustoupit, protože lidská mysl dokázala stvořit díla, která ji spoutala a dokázala využít její dravosti a síly.

Mercy je kožoměnec, který se proměňuje v kojota a může tak učinit, kdykoliv se jí zachce. A má štěstí že se nenarodila jako jiná fae, protože se svou tvrdohlavostí by nepřežila ve smečce vlkodlaků, neboť ti ještě nedospěli k rovnoprávnosti, a mezi upíry by se zřejmě také necítila jako doma. Navíc nepodléhá volání měsíce.