Dlouhouchý samuraj Usagi Yojimbo, který neznalým evokuje Pinďu nebo králíčka Azurita, se poměrně nedávno dočkal už dvanáctého českého pokračování. (Již je sice venku i třináctka, ale ve vesmírném měřitku je to stále nedávno.)
První díl Věku pěti se tak vydařil, že bychom ho s určitou nadsázkou mohli označit za fantasy obdobu Duny. Není zde sice tolik promyšlených intrik, ale ty bohatě nahrazují spletité emoce postav a stejně složité chování, ke kterému je tyto nutí. Vyváženost a jistá prostost (v dobrém slova smyslu) a poctivost této prózy také dávala určitou záruku, že si příběh Trudi Canavan udrží svou kvalitu po celou dobu vyprávění. Jak se jí tedy podařilo v tomhle ohledu vypořádat s pokračováním?
Nový komiks z vtipné fantasy série Donžon, to je další pozvánka do světa Terra Amata, kde se to hemží ztřeštěnými zvířecími hrdiny, ukecanými kouzelnými meči a draky, kteří místo ohně plivou jenom agresivní žaludeční šťávy.
Parchanti – tajná elitní jednotka CIA, která se dozvěděla příliš mnoho o agenturních levárnách a nechuťárnách, a byla proto ve vyšším zájmu zlikvidována. Alespoň jejich nadřízení si to mysleli. Parchanti ale ze smrtelné pasti unikli a nejvíce ze všeho je teď zaměstnává příprava velkolepé pomsty. Jejich cílem není nic menšího než odhalení všech obchodů a praktik CIA, které nejsou zrovna dvakrát košer, a potrestání zodpovědných osob. Na to, že jsou oficiálně mrtví, se ke svému cíli blíží zatraceně rychle.
Ten, kdo sáhl po téhle knize, má už určitě takřka stoprocentní zkušenost s některým z předchozích dílů, a tak nejspíš ví, co může očekávat. Charlaine Harris až dogmaticky dodržuje svůj způsob vyprávění a ani pátý díl z cyklu Pravá krev nevybočuje v tomto ohledu z řady.
Jak jsem naznačil v úvodu, kniha má slušný potenciál. Je pravda, že vlkodlaci jsou pomalu tak ohraní jako upíři a románů z období husitských válek již taky pár vyšlo, ale zkombinovat to s inkvizicí a čarodějnicemi a následně vytvořit přesah mezi dobou středověku a naší současností, již vytváří dozajista originální mix, ze kterého se dá ledacos vytěžit.
Praha, matka všech měst a mnoha legend. Obzvlášť po večerech bývala stará Praha tajemná a děsivá. Lidé se většinou zamykali do svých domovů a nevystrkovali ani nos. Po setmění padla na celé město nebývale hustá mlha. Ten kdo měl rozumu nazbyt vzal nohy na ramena, jakmile zapadlo slunko. Našli se i tací, kterým bylo riziko nebezpečí fuk.
Jsme spolu s Katniss zpátky ve Dvanáctém kraji země Panem, v postkatastrofické budoucnosti Severní Ameriky ovládané krutou vládou Kapitolu. Po překvapivém vítězství v Hladových hrách (viz první díl Aréna smrti), na které by dívka nejradši zapomněla jako na ošklivý sen, by si Katniss a Peeta měli žít spokojeným životem v blahobytu.
Vedení nakladatelství BB art a Crew si tenhle důležitý okamžik na našem knižním trhu dobře uvědomilo, takže vypuštění mezi české milovníky bublin proběhlo se vší parádou. Dobře – ohňostroj na Václavském náměstí se sice nekonal a Karel Gott taky nezazpíval žádný ze svých slavných songů. Ale to jsou věci, bez nichž se každý fanoušek obejde. Co je ale nejdůležitější – tentokrát na vás nečeká žádný paperback, ale poctivý hardback s přebalem, na němž je nadupaný akční motiv...
Někdo nazval Paola Bacigalupiho alarmistou. Ten termín se mi líbí. Bacigalupi však není žádné vřeštící siréna. Nekřičí a nemává zbraněmi. Neburcuje k revoluci. Jen trpělivě a citlivě poukazuje na skutečnosti, které každý den míjíme bez povšimnutí. Píše tak, že na něho už po první přečtené povídce nikdy nezapomenete.
Ušatého samuraje, ochránce spravedlnosti a těch, kdo se jí těžko dovolávají, zná snad i u nás úplně každý. Už nám tu vyšlo 12 jeho sebraných příběhů a my stále netrpělivě čekáme na další, abychom je mohli s hořícíma ušima a planoucím srdcem zhltnout někde v osamělém koutku, kam se na chvilku ukryjeme před světem.
Pařížský středoškolský profesor Jerry Linden se náhle dozví, že jeho sestra, která před řadou let utekla z domova, byla zavražděna. Odletí do Washingtonu vyřídit pozůstalost - a zjistí, že Loralinda si nechala říkat Stříbrná Lolly, že vedla a vlastnila úspěšnou síť nevěstinců, a také to, že její smrt zůstane nevyšetřena. Byla zabita v postkatastrofickém Baltimore.
Šlechtův soubor povídek a novel ze světa zničeného Apokalypsou by se dal zhruba popsat jako svérázný druh středověkého cestopisu. Také pojednává o neuvěřitelných dobrodružstvích v nepředstavitelných koutech světa, a jeho hlavní náplní jsou bizarní setkání, artefakty i stvoření. Rozdíl je v tom, že Oggerdova parta putuje zničenou evropskou krajinou v 2. polovině 23. století. Věda se tu stala magií, přístupnou jen zasvěceným. V pustinách však přetrvávají roztroušené technologické anomálie jako připomínky naší zaniklé civilizace. Někdy v sobě skrývají potenciální bohatství, jindy hrozbu, nejčastěji však obojí.
Originální příběh All the Weyrs of Pern vyšel v roce 1991 (zdaleka ne první v řadě), od té doby jej následovalo dalších více než patnáct knih - pernských samozřejmě, nepočítám ostatní práce Anne McC. Svět Pernu má už od roku 1967 své věrné čtenáře, vlastně už jejich několikátou generaci, a také své hry a svoji fanfiction. Rozhodně si to vše zaslouží.
Ľudia od svojho zrodenia márne bojujú s vlastnou pominuteľnosťou. Mnohí alchymisti zasvätili celý život hľadaniu elixíru života a nakoniec sa bezúspešne vrátili späť do zeme. Do popola a prachu vekov. Umelci, hlavy otvorené, si zvolili inú cestu. Pochopili, že nesmrteľnosť je možná prostredníctvom svojej tvorby, ktorú zhodnotia a posúdia iní. Čím je kniha Jarosława Grzędowicza? Posunie ho o krok k nesmrteľnosti alebo stiahne do priepasti dejín?