Recenze

Početné rodiny schoulené u krbů, z nichž se ozývalo praskání, snažně vstřebávaly teplo. Strach obcházel městečko celý týden. Nikdo se však po bláznivém činu jednoho z mladíků neodvážil vyjít ven a zkontrolovat dům od domu. Ještě teď každému zní v uších onen nadpozemský pisklavý křik, který nepocházel od žádného žijícího tvora. Prastaří se vrátili!

Štěpán Kopřiva je zpět v literárním ringu a má opět zatraceně dobrou formu, kterou by mu mohl závidět i Rocky Balboa. Konec.

Občas se stane, že narazíte na titul, o jehož vydání jste neměli dlouhou dobu ani tušení, k jehož čtení vás zlákala především akčně laděná obálka, od něhož jste vlastně vůbec nic neočekávali a z něhož se nakonec vyklubala knižní pecka roku na poli sci-fi literatury. Přesně to je případ románu Není cesty zpět od Michaela Marshall Smithe, oceněného prestižními cenami Phillipa K. Dicka a Augusta Derletha.

"První román mladé autorky" - sousloví, které samo o sobě i v otrlých recensentech předem budí děs. Zvláště, jsou-li mužského pohlaví; neboť ne každý chlap snáší ženský způsob psaní, a u prvotiny nadto lze celkem spolehlivě očekávat spoustu začátečnických chyb... No a teď tu máme jeden právě takový, čerstvě vyšlý, a já slíbil, že ho zrecensuji. Takže, co tu máme?

Na Střepy z Apokalypsy jsem se vysloveně těšil. Postkatastrofické science fiction totiž není nikdy dost a o té české to platí dvojnásob. Řekněte sami, jestli to nezní slibně...

„To si vážně myslí, že si můžou kupovat lacinější kořalku? Vážně si myslí, že jim to projde?“ „Zřejmě ano.“ „Tak to je čeká náramný překvapení.“

Pokud jsem si nad čtvrtým dílem série libovala, jak je psychologicky propracovaný a jak odkrývá načinčaný balicí papír upírství, aby ukázal, co je pod ním doopravdy, tak u pětky je záhy jasné, že je zaměřena hlavně na milovníky skutečně odpočinkového čtiva. Ne, že by se nekonal vůbec žádný přesah, ale je tu přítomen pouze jako nesmělý doplněk akčnímu detektivnímu příběhu.

...a když pohlédnete na její stránky, otevře se vám brána do Lovecraftova pochmurného univerza. Legenda žánru hororu v pěti povídkách a jedné novele maluje obraz světa v prvních desetiletích minulého století - světa vyvedeného v deštivých a chladných barvách podzimu, světa tolik podobného tomu skutečnému a přece jiného. Stíny jsou delší a hlubší, nad mokřady se vznáší lepkavá mlha a slunce ani v pravé poledne nemá sílu hřát. Lesy Nové Anglie se v autorově podání mění v temné hvozdy, kde se prohnilé kulty potajmu klaní předvěkým modlám, zdegenerovaní obyvatelé zapadlých vesnic skrývají svá makabrózní tajemství a kdesi za hranicí naší příčetnosti čekají chtonické božstva na den, kdy se opět probudí a povstanou. Takovou krajinu, již by ocenil v básni Edgar Allan Poe, líčí autor roztřesenými tahy štětce.