Do všeobecného povědomí se konec třiapadesátého roku zapsal politickými procesy a krutou zimou. A ve státním znaku nese český lev na hrudi místo rudé hvězdy hákový kříž. Protože válka trvala dlouho a skončila teprve když Vůdcovy tajné zbraně rozesely zkázu na východním pobřeží Spojených států. Martin Řezníček z Chrudimi, vlastně Walter Fleischner z Chrudu, byl při tom. Ale také byl při tom, když došlo k demobilizaci a nově vznikající mírová ekonomika Říše nedokázala absorbovat ten přebytek bývalých vojáků, mužů bez civilní kvalifikace, a na něho zbylo místo metaře. Měl štěstí.
Felix Castor, exorcista na volné noze, zrovna náhodou trpí - jako obvykle - nedostatkem zakázek. A tak bere co jde, od melouchů typu kouzelnického představení na narozeninách rozmazleného fracka („to nic není, měl druhý balíček karet v rukávu“) až po práci, kterou by jinak nevzal, totiž zbavit jedno omšelé, avšak aktivní muzeum podobně omšelého, ale ještě aktivnějšího ducha.
Kniha Roberta J. Sawyera se stala předlohou stejnojmenného televizního seriálu, který patří k tomu nejlepšímu, co bylo za poslední léta natočeno – ne že by mu to bylo něco platné. V české mutaci ho mohli sledovat například všichni ti, kdo mají AXN Sci-fi. Ale zpět ke knize, i když na seriál ještě také dojde...
Když právě pokřtěnou knihou zkusíte zběžně prolistovat, nenarazíte v ní na jediného suprmena nebo snad kamarády čtyřlístky. Název sice odkazuje na klasický western, ale podivný obličej na obálce Clinta Eastwooda nijak zvlášť nepřipomíná. Takže… O co vlastně jde?
Tally a Shay – kamarádky, které se rozhodly být ošklivé, když mohly být krásné. Nepodstoupily obvyklou operaci prováděnou všem lidem v 16 letech a utekly do Kouře – vesničky vzbouřenců proti společenskému systému, i když původně každá z jiného důvodu. Ale to už zřejmě víte z románu Scotta Westerfelda Oškliví.
Češi jsou po celém světě známí především jako národ milovníků piva a ostatním nápojům příliš neholdují. Přitom třeba takový dobrý horký čaj vůbec není špatný. A v takové zimě, která poslední dobou panuje vůbec ne. Je to opravdu škoda, protože čajovna dokáže být stejně útulná a zajímavá jako hospoda. Kór když ji vede Sigfrido.
Věrní čtenáři Dragonlance by možná mohli mít problém s veskrze lidským pojetím drakoniánů, jež pravděpodobně znají z předchozích knih jako obdobu skřetů – kruté a nelítostné. V tomto ohledu si autoři dali na postavách opravdu záležet, čtenář nemá problém drakoniány přijmout jako kladné hrdiny, jak je nám autoři předkládají, navíc mají do jednoho i vcelku propracované charaktery. Především pak mladé drakoniánky, ať už jde o inteligentní Tesik, vůdčí Fonrar nebo pubertální dvojčata Hanru a Šanru.
Začátek Labyrintu původně publikovaného na pokračování na autorově webu a v časopise Pevnost, připomíná filmovou sérii Saw, ačkoliv po několika epizodách se z jejího stínu vymaní. Na druhé straně se ale autor nevyhne srovnáním s celou řadou dalších děl, jejichž ozvěna je v románu patrná, ač se toho dopustil nevědomky a zcela neplánovaně.
Vlado Ríša pokračuje v pořádání antologií českých autorů - tentokrát si jako spojující motiv vybral střet člověka a emzáka. Deset povídek od deseti autorů uvádí Slávek Švachouček, který publikuje sice velmi vzácně, ale vždy nabízí velmi propracovaný příběh, a ani tentokrát své ctitele nezklamal.
Vyděděnec je výbor, který byl sestaven s velkou citlivostí pro odkaz mistra, a jeho tvůrci očividně dokázali počítat s již vydanými sbírkami. Zaměřili se tak trochu bibliofilským směrem a stvořili knížečku nevelikou, avšak zvráceně a choře krásnou.
Nejlépe chutná za studena staví na příběhu, který byl recyklovaný už tolikrát jako papírové ozdoby z chráněné dílny. Vykopání pokladu, shánění lídí na špinavou práci a ještě špinavější cesta za pomstou, první mrtvý, druhý mrtvý, desítky mrtvých, stovky... Počkat, tady už se to začíná lišit.
Z nebe se k zemi snášely bílé sněhové vločky, jako padlí andělé čekající na chvíli, kdy jim dobrá duše podá pomocnou ruku a zvedne ze země. Ovšem taková chvíle nikdy neměla přijít. Ne na území, které je oploceno ostnatým drátem a ze všech stran hlídáno muži se samopaly...
Po Alexandre Pavelkovej, Zuske Minichovej a Marji Holecyovej sa na pulty kníhkupectiev prebojovala ďalšia slovenská SF autorka so samostatnou knihou. Vyššie záujmy Lucie Droppovej prináša stále viac sympatické žilinské vydavateľstvo Artis Omnis, vďaka ktorému uzreli svetlo sveta aj slovenské verzie Černokňažníka a Pestis Draconum ako aj žánrové poviedkové zbierky...
Do rukou se nám dostává útlý svazek prací, které napsali bratři Strugačtí v úplném prvopočátku své spisovatelské dráhy. Druhá světová válka započala obrovský rozvoj vědy a techniky, na který přirozeně reagovala i rozvíjející se ruská vědecká fantastika.
Po teoretických textech Cyberpunk – Vstupenka do tretieho tisícročia a Z teórie modernej fantastiky můžeme bádat v neznámých, leč povědomých krajinách nad třetí knihou Ondreje Herce – Dobre organizovaným netvorom. Tento kousek z klávesnice našeho předního badatele teorie fantastiky je opět trošku jiný než oba předešlé. Tentokrát nespřádá fakta do sítě, z jejichž čím dále menších ok náhle není návratu. Tato kniha je koláž, umně sestavená ze střípků (fantastického) umění a reality a slouží jen jednomu účelu – ilustraci dvou velkých témat moderní fantastiky.