Recenze

Upíři jsou dneska v módě a pokud chce být nakladatel in, tak musí mít alespoň jednu krvesajskou sérii ve své stáji. Nakladatelství Brokilon se rozhodlo sáhnout po velmi příjemné sérii Krevní pouta (podle které byl na točen seriál Blood tides) od spisovatelky Tanyi Huffové.

Už podruhé nás autor zavádí do Země upírů. Hlavní hrdina Valentin je o něco starší, zkušenější a sebevědomější, což však začíná narážet na mantinely, vytýčené armádou. Zrovna teď, když se dostává do největších problémů, objevuje se záchrana v podobě přechodu do klanu Koček. Dobrovolně by se asi zdráhal, ale díky okolnostem je jeho rozhodnutí rychlé, a tím, že se dostává do úplně jiného prostředí, začíná zase od začátku, ale na jiné, vyšší úrovni.

Sú knihy, ktoré určujú žánre, smerovanie spoločnosti či vývoj literatúry ako takej. Takou knihou je napríklad 1984 či Mechanický pomaranč. A potom sú knihy, ktoré sú rovnako dobré, občas ešte aj zábavnejšie... a nezaslúžene ostávajú v tieni tých prvých. Presne to je prípad aktuálneho Mechanického klavíra.

Tak, a je to tu. Po mnohých rokoch vyplnených napospol vynikajúcimi knihami v českom jazyku sa slovenskí fanúšikovia dočkali a po prvýkrát majú možnosť vychutnať si príbeh z pera Juraja Červenáka v podobe, v akej ho autor stvoril. A že to nie je hocijaký príbeh. Sága Dobrodružstvá kapitána Báthoryho, ktorej úvodnou kapitolou je práve román Strážcovia Varadína, je podľa autorových slov jeho vysnívaným dielom, príslovečným opusom magnum, ku ktorému smeroval od začiatku svojej spisovateľskej kariéry.

Na novou knihu od Neffa čekám vždycky velice netrpělivě. Není pro mě jen studenou a vzdálenou „hvězdou české sci-fi“, kdepak. Je to autor, který stál u počátků mé posedlosti žánrem. Jako jeden z prvních mi ukázal to vzrušení a údiv nad cizími světy, a tak mi pomohl pociťovat totéž i nad vlastním životem. Je to snad známka stárnutí nebo přílišné čtenářské zkušenosti, když se přistihnu, jak doufám, že se s další novou knihou vrátím k té závrati, kterou jsem kdysi prožívala nad neffovkami z 80. let? Myslím, že v tomhle nejsem sama.

Jak už název napovídá, druhá kniha o čaroději Harrym Dresdenovi čtenáře zavádí mezi vlkodlaky. Co jsou tihle vlkodlaci zač? A jsou oni ty nejhorší bestie? Harry je sice jediný čaroděj v chicagském telefonním seznamu, ale kšefty mu moc nejdou. V posledních letech pochází většina jeho peněz z funkce konzultanta Oddělení zvláštního vyšetřování, ale po minulém případu černokněžníka spolupráce slábla, a s ní i Harryho příjmy.

Chicago je proslulé svou mafií. Dřív se kšeftovalo hlavně s alkoholem, teď jsou to především drogy. A co dokáže opravdu naštvat mafiánského bosse? Nekalá konkurence. Když začne někdo neznámý dodávat překupníkům drogu zvanou Třetí oko, drogu s prokazatelně magickými účinky, je na čase vyhledat čaroděje. Skutečně dobrého čaroděje. A takový je ve městě jen jeden. Jenže to má háček...

Povedzme si to na rovinu a prestaňme chodiť okolo horúcej kaše: Frank Miller je tak trochu pozér. Snáď to niekedy bolo inak a Frank vtedy písal ako malý boh (napr. oceňovaný Návrat Temného Rytiera, bohužiaľ som nečítal), ale tá doba už (zrejme) minula. Minimálne od roku 2000, kedy komiks Pekelná jazda vznikol, si Miller bohužiaľ neuvedomuje, že jeho vlak už definitívne odišiel.