Recenze

Každodenní problémy bota P14 jsou spjaty především s jeho povoláním. Jeho pracoviště je hluboko v subsubsuterénu, což přesně odpovídá jeho postavení v hierarchii firmy. Jeho pracovní náplní je kreslení čísla stránky na stránku 14.

John Hartigan je čestný polda. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nežil a nepracoval v Sin City, kde se takovému typu lidí nedaří už od počátku věků. Aby toho nebylo málo, chybí mu už jen pár hodin do důchodu. Pár pomyslných hodin, kdy odevzdá odznak, pistoli a vypraví se domů, kde mu manželka připravuje dobře propečený steak. Jenže...

Existuje spousta důvodů, proč někam cestovat. Můžeme se vypravit za prací, navštívit nemocnou babičku či se jen tak pro zábavu potloukat širým světem. Ovšem v případě postav klasické putovací fantasy je jen jeden jediný správný a kanonizovaný motiv k výpravě za hranice rodného kraje. Ano, tušíte správně, Přes tvář světa patří ke knihám, kde je úspěch dobra v boji se zlem vykoupen mozoly a puchýři na chodidlech skupinky odhodlaných zachránců.

Byla nebyla jedna knížka, která dostala pevnnou vazbu, nálepku světový bestseller a obálku s upíří dámou se sexy tetováním. Autorky knížky – maminka s dcerou – rukou společnou a nerozdílnou daly život ,,novému“ světu s ,,originální“ hrdinkou. Děj se odehrává v současných Spojených státech, kde dítkům hrozí, že jim přestanou chutnat hamburgery s colou, a zatouží po požití rudého moku s železitou příchutí. Nákaza se šíří formou jakéhosi lékaři neprobádaného viru a projevuje se pouze u mladistvých.

Roger se má totiž stát kyborgem, s robotickými končetinami, křídly pokrytými fotočlánky, umělou kůží a očními bulvami velikosti žlutého melounu. On sám by se s tím vyrovnal s většími či menšími obtížemi, ale co jeho žena, jeho modla? Jak se změní jejich vztah po jeho proměně v monstrum? A co když projekt selže? Díky němu, technice, špatným výpočtům nebo některému z tisíců dalších faktorů. Bude pak to, co podstupuje, mít smysl?

Bývalý gladiátor, bývalý nájemný bijec, vrah. Kráčí z temnoty do temnoty, nikdo a nic ho nemůže zastavit. Nemá rád lidi a ty, na kterých mu záleží, je možné spočítat na prstech jedné ruky. Přesto, nebo právě proto, existuje mnohem víc těch, jejichž životy zachránil, než těch, které zabil. A v zabíjení je nejlepší…

Krev ve standardním lidském trupu by vřela, dobrá, eliminujeme krev přinejmenším na končetinách a vnějších plochách – zkonstruujme ruce a nohy, které se ovládají motory namísto svalů, a zachovejme přívod krve pouze k teplému, lebkou chráněnému mozku. Normální lidské tělo potřebuje potravu, ale je-li hlavní muskulatura nahrazena mechanismy, potřeba jídla poklesne. Jenom mozek musí být vyživován každou minutu po čtyřiadvacet hodin denně, ale naštěstí z hlediska potřeby energie je mozek nejméně náročný z celého lidského příslušenství. Stačí mu krajíc chleba denně.

A máme tu výbornou recenzi této výjimečné knihy od DejFa. "Ostatně, ptám se, co je to za název – Drood? Zavání mi jaksi až přílišnou senzacechtivostí a vsadil bych se, že v něm má prsty onen Simmons. Totiž i přesto, že onu neblahou vlastnost vyčítal jeho přítel, Charles Dickens, samotnému našemu autorovi, jsem si jist, že on sám by pro své paměti zvolil mnohem příhodnější název, např. Skromný život pana Wilkieho Collinse ve stínu spisovatele Charlese Dickense a bytosti jménem Drood."