Nejlíp (?) se mají budhisti, protože Vánoce neslaví. Ale ani nevyhrávají (!) žádné vánoční ceny na Sardenu... a konečně jste se dočkali také vyhodnocení a tím pádem i jmen výherců!
Silva Viktorina Baro je zrůda. Je stará – alespoň podle dobových měřítek. (Je jí dvacet šest.) Je tlustá – podle svých vlastních měřítek, i když mužská část jejího okolí tvrdí opak. Neumí to se zbraněmi. Je to intelektuálka s výraznou slabostí pro historii tajemných a nebezpečných lokalit. A nikdy nespala s mužem, se ženou, dokonce ani s goblinem. Čili pravý opak drsňaček, na jaké jsme v posledních letech zvyklí.
Trvalo to dost dlouho, ale nastala ta chvíle. Juraj Červenák si konečně řekl, že nemá smysl se zabývat Bivojem, Iljou Muromcem a kapitánem Báthorym, protože jeho čtenáři chtějí jen jednoho hrdinu. Respektive dva, již mu před lety získali kvanta čtenářů a fanynek, které baží po podpisu levého a vlastně i pravého ňadra. Řeč je samozřejmě o Roganovi a jeho vlčím parťákovi Goryvladovi, jenž se po letech čekání opět vrací na pulty knihkupectví.
Pojďme si připomenout, co se nedávno objevilo na knihkupeckých pultech (nebo se teprve chystá) v nakladatelství Akcent, Brokilon, Konektor XB-1, Plus a XYZ...
Orcigard stále ještě ovládá Alarich Touraine, zvaný Temný mág, jeho moc však slábne. Propukají proti němu povstání, na jeho území vnikají hledači pokladů i lovci orčích skalpů. V těchto bouřlivých časech je do Orcigardu zavlečena Sylvia Viktorina, nejmladší dcera vévody z Barro. Aby přežila, musí si hledat spojence a přátele...
Až na neopětovanou lásku k fešáckému herci Lee Nicholasovi byl Tony víceméně spokojený... přinejmenším do chvíle, kdy to ve filmovém studiu začalo jít od desíti k pěti.
Polygon. Jedna z předapokalyptických anomálií Oggerdova světa. Zdá se, že se tam deformuje čas jako v příběhu o Ossianovi. Uvnitř jste pár hodin a v našem světě utečou celé dny.
V Ďáblově pevnosti se uzavírá trilogie Dobrodružství kapitána Báthoryho, a ačkoliv nepochybuji o tom, že ji máte již mnozí z vás přečtenou, pojďme se za ní ještě na moment poohlédnout…
Užijte si opět po roce návrat kapitána Báthoryho. V prologu, "v němž se na scénu vracejí staří známí a ozvěna již vylíčeného příběhu se stane předmluvou k novému vyprávění." Dozvíte se například, jak se vede Čelebimu: "Čelebi nemohl uvěřit, že do toho znovu spadl. Hlavou mu kdoví proč běžela příhoda, jíž rád bavil společnost – ta o džaurovi, který na něj zaútočil během vyprazdňování, takže se při souboji vydatně vyváleli v nečistotě a derviš musel předstoupit před serdára zaneřáděný a páchnoucí jako latrína v létě."
Pro Jiřího W. Procházku se už u nás vžilo mnoho přízvisek a pravidelně je popisován jako nepřehlédnutelná postava na současné české fantastické scéně. Často je tím však spíše mířeno na jeho vystupování, než na psaní. Ovšem ten, kdo by podlehl tomuto zjednodušení, by se ošklivě spletl. Jeho texty jsou totiž také takové. Nepřehlédnutelné. A označení prokletý básník či Iggy Pop české akční sci-fi a cyberpunku není jen líbivá či žertovná nálepka.