Konec dlouhé temné noci – tenhle nadpis anotace na posledním česky vydaném Hellblazerovi zní tak optimisticky, že? No tak ty úsměvy zase zmrazte a rozdupejte růžové brýle. Na takové věci si John Constantine nehraje. Tahle noc skončí pořádně temně.
Jiří Pavlovský z vydavatelství Crew chytrou brutalitu charakterizuje jako: „Jsou to komiksy pro dospělé čtenáře, komiksová obdoba seriálů na HBO. V případě Hellblazera jde o drsnější protiváhu k Neilu Gaimanovi (Sandman). Jak by psal, kdyby byl místo poetického autora hospodský rváč. Víc politický, víc temný, víc zlý.“
Ľudia od svojho zrodenia márne bojujú s vlastnou pominuteľnosťou. Mnohí alchymisti zasvätili celý život hľadaniu elixíru života a nakoniec sa bezúspešne vrátili späť do zeme. Do popola a prachu vekov. Umelci, hlavy otvorené, si zvolili inú cestu. Pochopili, že nesmrteľnosť je možná prostredníctvom svojej tvorby, ktorú zhodnotia a posúdia iní. Čím je kniha Jarosława Grzędowicza? Posunie ho o krok k nesmrteľnosti alebo stiahne do priepasti dejín?
Nejsem schopna posoudit, zda je Popel a prach tak vynikající, protože vznikl v Polsku se silně katolickým podhoubím, které prorostlo i do autora, nebo zda je Jarosław Grzędowicz výjimečně duchovně zaměřený. Popel a prach se o duchovno jen tak neotírá, aby byl zvláštní a atraktivní. V redakční diskuzi pak Lament pronesla srovnání působení tohoto příběhu na čtenáře se slavným románem Lavondyss..
V románu nás autor zavede do říše Polosnu. Do světa Pomezí a pod trnový kříž, na němž visí natažený mnich. Poznal tajemství tohoto světa a musel kvůli němu zemřít. Zanechal však svému příteli svéráznou závěť: hledej hluboko a nacházej odpovědi. Takže přítel bere brokovnici, nasedá na motorku BMW a vrací se do ulic, v nichž se převaluje jen popel a prach... Samostatný román, který získal Cenu Janusze Zajdela.