Pomocí dětské říkanky můžeme vyjádřit jak očekávání, tak varování. Bohužel pro hrdiny prvního románu cyklu Zrcadlo světoznámého Johna Ringa to až tak neplatí, jelikož se svihlí tlové zpoza hladké odrazivé plochy vydali podívat na druhou stranu...
Neuvěřitelně všestranným autorem byl Robert Bloch (1917-1994). Publikovat začal v roce 1934, a ještě za povídku „Pach octa“ (1) vyšlou v roce 1994 byl oceněn cenou Brama Stokera. Jeho tvorba je velice rozmanitá – je nositelem Huga za povídku „Vlak do pekla“ (2), variaci na příběh o Jacku Rozparovači napsal dokonce dvakrát, povídku „Cvokař a kočka“ (3) publikoval v roce 1983 v Hustleru.>
Od čias, čo sme držali palce pätici žoldnierov v snahe uniknúť z asfaltového pekla, už ubehol nejaký ten mierumilovný čas. Malá, no osviežujúca mláťačka Bedna uverjnená v marcovej Pevnosti by bola pre smädných čitateľov splatterpunku len aerosolom z niekoľkých kvapiek krvi. Štěpán Kopřiva sa zmiloval a od januára trinásťkrát obšťastnil fanúšikov akčného čítania na pokračovanie v príbehu Aktivní olovo. Asfalt alebo Zabíjení, k čomu sa DeKlerkov príbeh viac priblížil?
Americký autor Forrest J. Ackerman (1916-2008) je spíše než svou literární tvorbou znám svým působením ve fandomu (ocenění prvním Hugem v roce 1953) nebo svou činností na poli filmové publicistiky. Rozhodně se však nejedná o zapomenutou osobnost.
Dalším autorem, slavným již před nástupem Zlatého věku, který po jeho nástupu nezapadl, je William F. Jenkins (1896-1975), známý fanouškům dobré science fiction spíše pod přezdívkou Murray Leinster.
V našem seriálu se pomalu, ale jistě dostáváme na tenký led. Pokud v případě titánů Heinleina, Asimova a van Vogta vyšlo v češtině poměrně dost děl z jejich raného období, nelze toto konstatování bohužel zopakovat v případě autorů dalších. Dostáváme se tak do situace, kdy jednotlivým autorům vyšlo ze zájmového období 30. a počátku 40. let minulého století v češtině minimum děl. Nezbude mi proto než alespoň pro zajímavost se u některých autorů zmiňovat i o pracech vyšlých po roce 1942.
Pokaždé, když jsem četl nějaký katastrofický román, kladl jsem si tu samou otázku: Je autor příliš velký pesimista, nebo je jeho vize ještě optimistická? Musím se přiznat, že jsem nevěděl, ale dosud jsem věřil v první možnost.
Učiňme nyní po vzoru největšího českého lyžaře, scifisty (když na vědeckém semináři konaném zhruba před pěti lety na Festivalu fantazie v Chotěboři bylo poukazováno na nepopiratelnou skutečnost, že sci-fi není nic jiného než zkratka pro Soubor Cimrmanovy fikce) a filosofa Járy Cimrmana v souladu s jeho teorií externismu slavný „krok stranou“, a řekněme si pár slov o něčem, co sice stojí trochu mimo hlavní proud počátků Zlatého věku, nicméně i o tom je na místě se, byť okrajově, zmínit.
Byl-li van Vogt gejzírem fantastických nápadů a myšlenek leckdy ne zcela dobře literárně ztvárněných, a byl-li Asimov učedníkem lopotně se propracovávajícím k mistrovství, pak Robert Anson Heinlein byl již na počátku své literární dráhy mimořádně vyzrálým autorem majícím vizi budoucnosti.
Začíná to být opravdu zajímavé. Minule jsme nahlédli na neuvěřitelný rozsah tvorby Isaaca Asimova. Dnes si představíme autora, který oslňoval americkou mládež čtyřicátých a padesátých let, ale svůj triumf nikdy nepřekonal...
Už za sebou máme docela dost, aby nás Zlatý věk vtáhnul do svého průkopnického ducha mladé science fiction. Minule Jiří naťukl autory tzv. "Velké trojky" a dnes se bláže podíváme na známého profesora Asimova a jeho počáteční povídkovou tvorbu...
V průběhu 40. let minulého století bylo patrno, že se postupem doby z autorů publikujících v Astoundingu vyprofilovala skupina tří osob, jejichž význam, invence a vliv na čtenáře vysoko přesáhly popularitu autorů ostatních. Jedná se o Isaaca Asimova, A. E.van Vogta a Roberta A. Heinleina.
Minulý díl nám předestřel S. G. Weinbauma, kterého můžeme považovat za Máchu science fiction, který zemřel dříve, než-li mohl začít pořádně psát. Dnes se podíváme na jednu z vydavatelských ikon Zlatého věku, která napsala několik nezapomenutelných prací, z nichž několik se objevilo i v češtině.
Předchozí dva díly byly čistě teoretické. Dnes začínáme naostro a hned si předtavíme nejslibnější osobnost Zlatého věku, které bohužel nebylo dopřáno, aby stanula bok po boku autorům jako Asimov nebo Heinlein. Představujeme vám Stanley G. Weinbauma...