RECENZE: Jan Pohunek, Polomené světy Atlantský harc

Článek od: Lament - 16.02.2009

Tvor, uvězněný v jiném rozměru, přesto časem schopen pomalu navazovat kontakt s lidskou realitou, s tou, která ho kdysi zradila, nalezne Jáchyma Kerského. Ten žije ve světě, který má už brzy podlehnout kompresi vesmíru. Bláznivý pokus lidstva o zastavení nezastavitelného procesu, upoutá Tuinovu pozornost stejně, jako už minimálně jednou předtím, i když tehdy z poněkud jiného důvodu.

FILM: Já, robot

Článek od: pagi - 26.05.2008

Přestože prostředí, ve kterém se film odehrává, je inspirováno Asimovovou tvorbou, Jeff Vintar se rozhodl vybočit z území, které Isaac svými povídkami dobře pokryl. Hlavním bodem, ve kterém se psaná a filmová varianta liší, je přístup k frankensteinovskému komplexu. Tři zákony robotiky Asimov používal jako antifrankensteinovskou bariéru, a jeho roboti je „porušovali“ jen odlišným způsobem interpretace, která ale vždy byla se třemi zákony v souladu - a uvnitř hranic, vymezených touto bariérou.

UKÁZKA: Richard Matheson, Já, legenda

Článek od: Anonym - 27.01.2008

JÁ, LEGENDA je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction - poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků.

RECENZE: John C. Wright, Zlatý věk

Článek od: Jan Pechanec - 28.10.2007

Johna Charlese Wrighta si v Laseru nevybrali náhodou, spíše proto, že bývá označován za autora, který se nebojí experimentovat a svými literárními ambicemi rozhodně přesahuje běžnou produkci. Přesvědčit se o tom můžeme v prvním dílu trilogie Zlatý věk...

FILM+DVD: Muž z prvního století

Článek od: pagi - 23.01.2007

Někdy na počátku šedesátých let připravují Strakonické raketárny zkušební start nákladní rakety. Čalouník Josef pro samé melouchy nestihl připravit kapitánské křeslo - a když na poslední chvíli futruje opěrky, šlápne na startovací tlačítko. 

RECENZE: Bernard Werber, Mravenci, Den mravenců

Článek od: pagi - 14.08.2006

Příběh má, jak už bylo naznačeno, dvě dějové linie. Lidskou, popisující osudy Edmonda Wellse a jeho rodiny, a mravenčí, zabývající se a životem rozsáhlé mravenčí federace žijící ve Fontainebleauském lese. Postupně odhaluje čtenáři osudy Edmonda Wellse a jeho výzkumy, které začaly u mikrobů a skončily u mravenců, a právě toto je společný průsečík obou dějových linií. Mravenčí linie je podána velmi barvitě - a velmi vzdáleně od toho, co v nás zanechal Ondřej Sekora.

UKÁZKA: Richard K. Morgan, Zlomení andělé

Článek od: Anonym - 31.05.2006

Zlomení andělé - druhý mistrovský příběh Takeshiho Kovacse, vyslance Protektorátu, organizace udržující pořádek mezi lidskými světy roztroušenými ve vesmíru. Takeshi Kovacs už však není vyslanec, ale jen vysoce kvalifikovaný nájemný žoldnéř. Jeho profese ho zavede na chudý a izolovaný svět Sanction IV zmítaný krvavou celoplanetární válkou.

RECENZE: C Miéville, Nádraží Perdido

Článek od: pagi - 15.05.2003

Tlusté komíny i teď hluboko v noci dáví do nebe špínu. Netáhne nás proud, nýbrž město samo, vleče nás jeho váha. Slabý křik, občas vřískot zvěře, oplzlé bučení a rachot továren, kde říjí ohromné stroje. Železniční tratě vykreslují anatomii velkoměsta jako vystupující cévy. Červené cihly a temné zdi, podsadité kostely podobající se troglodytům, potrhané, třepotající se baldachýny, dlážděná bludiště ve starém městě, slepé uličky, kanály provrtávající zemi jako světské krypty, nová smetištní krajina, drcený kámen, knihovny dmoucí se zapomenutými svazky, staré nemocnice, věžáky, lodě a kovové pařáty vyzvedávající náklady z vody.

RECENZE: Simon Hawke, Časoválky

Článek od: Leonard Medek - 22.11.2002

Nakolik si vzpomínám, prvním opusem Simona Hawka, který u nás vyšel, byl v roce 1992 nebo tak nějak román Batman: Honba za fantómem. Přesně vám to nepovím: tu knihu jsem už dávno komusi věnoval, nebyla nic moc a jenom zabírala místo v knihovně. Třetím byla před několika lety nevímkolikadílná fantasy sága; o té vám neřeknu, ani jak se jmenovala (myslím, že to bylo cosi se sluncem, ale přísahat bych na to nemohl), neboť v té době už jsem se o tlusto- a mnohašpalkové fantasy série přestal zajímat: lezou do peněz a až na řídké výjimky jsou všechny na jedno brdo. No, abych jejich autorům nekřivdil - možná na dvě až tři brda, ale víc určitě ne. 

LIDÉ: kapitoly z české literární fantastiky - Jan Weiss

Článek od: pagi - 09.08.2001

Autorské vidění světa tomuto pozoruhodnému českému spisovateli zformoval dlouhý a bolestný zážitek. Rok po jeho maturitě začala světová válka - tehdy ještě si historici nebyli jisti a tak přívlastek "první" k ní nepřičlenili. Jan Weis byl nasazen na ruské frontě a v roce 1916, čtyřiadvacetiletý, padl do zajetí.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Sci-fi