V. Kadlečková

Jestli nějaký první díl série nastavil laťku hodně vysoko, tak to byly Jantarové oči z Mycelia. Už při jejich vydání bylo oznámeno, že na další svazek nebudeme muset čekat déle než do nejbližších vánoc a už je to tady, máme Led pod kůží. A stejně svižným tempem to prý půjde i dál; Vilma Kadlečková totiž napsala celou pentalogii ještě před vydáním prvního dílu, čímž (narozdíl třeba od G.R.R.Martina ) ušetřila čtenářům muka a stres.

Antologie Krvavá čest spojuje nové fantasy povídky výrazných osobností domácí scény do barvitého obrazu vrcholného středověku.

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...

Román Na pomezí Eternaalu, který byl autorkou oproti původní verzi takřka s mistrovstvím pěstitele bonsaí oštípán, okleštěn a ořezán, a zbaven tak všeho zbytečného a nepotřebného, má ve své nové podobě rozsah osmdesátistránkové novely, aniž by jakkoli utrpěla jeho literární kvalita nebo informační hodnota. Úvodní příběh knihy tak slouží čtenáři k pomalému pronikání do nitra propracovaného vesmíru a jeho dějin rozprostřených v úseku mnoha tisíc let.