Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...
To vás takhle zaujme obálka, anotace i ukázka a vy si řeknete, proč ne? Proč si pro změnu nepřečíst klasickou fantasy z českých vod od oceňované autorky Karoliny Francové (CKČ za román Život je rafinované peklo, ceny Trifid za romány Kaynova doba, Zrádce a Zlatý plamen), s jejímž dílem jste ještě neměli tu čest? A pak se začtete...
Během pobytu v Číně získala zkušenosti i vědecké renomé; ale zpátky do Čech si přivezla ještě něco navíc. Prastarý rukopis, který objevila v muzeu v Pekingu, změnil celý její život. Dokázala zatajit, že ho našla. Ani později o něm nikomu neřekla, přestože by jí to přineslo slávu. Celá léta se pokouší vyluštit nesrozumitelný text, psaný v malém pečetním čínském písmu. Teď se před ní konečně rýsuje řešení. A je pevně rozhodnutá, že si ho nechá jenom sama pro sebe.
Agent John Francis Kovář toho už za svoje působení u nadnárodní agentury E. F. zažil hodně. Bojoval proti náckům po boku Napoleona (Není krve bez ohně), plavil se s Vikingy na drakaru (Meč a tomahawk), vypořádal se s terakotovou armádou (Armáda nesmrtelných). Dvakrát se ocitl ve vesmíru (Renegát, Budiž vám Měsíc lehký) a v neposlední řadě taky hluboko pod vodou (Věk mloků).
Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás odnepaměti, vskrytu a potají, daleko a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...