magický realismus

Michaela Merglová je ostřílená autorka fantastiky, která si zde našla své nezastupitelné písmo. Po své trilogii Píseň oceli, Píseň severu a Píseň války jsem se do jejího stylu psaní naprosto zamilovala. Autorka však nezůstává věrna jednomu žánru, ale zkouší stále nové formy a způsoby. O tom, že se jí zvolený postup více než daří, hovoří i nominace na Magnesii literu za netradiční román Prázdnota, kombinujícím sci-fi a fantasy.

Wardlin Stuart je chlap, co byl ve špatnej čas na špatným místě. Nebo naopak dobrým? Jak se to vezme. Díky/kvůli tomu, že nakrkne jednoho týpka a omylem ho zabije, skončí ve vězení. Řekli byste, že je to pech, jenže nebýt vězení, nebyl by tenhle chlápek milionář. Nebýt vězení, nenapsal by svojí první modlitbu a možná i kdyby ji napsal, tak by nefungovala. Nepoznal by svou ženu a taky by se nestal trochu proti své vůli zakladatelem nového náboženství a neměl by vlastní uctívače - Wardlinity.

Co myslíte, je fantasy už řecká báj o Minotaurovi? A co báj o Herkulových činech? A co báj o pouti Argonautů za zlatým rounem? A ta o Odysseovi? A speciální definice? Často nemístně touží ztotožnit fantasy se subžánrem meč a magie. Nebylo by to však málo? Bylo. A rozumnější přístup je určitě ten, který do žánru nepočítá tzv. magický realismus a fantastické příběhy z naší současnosti. Tak či tak, ve fantasy by se pokaždé mělo projevit nejméně jedno: magie.