Ani ve chvíli, kdy děj na okamžik opustí kulisu nelítostné městské války a zdá se, že v podniku s mazlivým názvem Mazaný králíček dojde i na trochu té romantiky a něhy, nepoleví zběsilý autor JWP v rozdávání ran a stránkám knihy nadále vévodí třeskot palných zbraní snad všech myslitelných kadencí i svistot chladných čepelí.
Do druhého ročníku literární soutěže pro začínající spisovatele s názvem Fantastická povídka bylo přihlášeno přes 300 soutěžních povídek. O té nejlepší se bude rozhodovat ve třech kolech.
"aneb decentní příspěvek do současných polemik o čemsi podobném…" Tak uvádí JWP nejgeniálnější parafrázi, chcete-li parodii, na současné žabomyší války na téma elektronických knih. Dobře se bavte...
Pro Jiřího W. Procházku se už u nás vžilo mnoho přízvisek a pravidelně je popisován jako nepřehlédnutelná postava na současné české fantastické scéně. Často je tím však spíše mířeno na jeho vystupování, než na psaní. Ovšem ten, kdo by podlehl tomuto zjednodušení, by se ošklivě spletl. Jeho texty jsou totiž také takové. Nepřehlédnutelné. A označení prokletý básník či Iggy Pop české akční sci-fi a cyberpunku není jen líbivá či žertovná nálepka.
Když se ohlédneme za sbírkou, jasně vidíme, že celá pětice autorů bohatě dostála svým měřítkům kvality, a že stvořila jedny z nejlepších, ne-li vrcholné epizody svých cyklů. Ba co víc, každému jednomu z nich se podařilo vyhnout se svým obvyklým nešvarům, mají-li nějaké.
John Francis Kovář právě nastoupil do své nové práce u E.F., z časoprostorového pašeráka se stal strážce časoprostorové rovnováhy. Narušení modulovaného hyperpole u Slavkova druhého prosince 1805 a podivná smrt jednoho z agentů E.F.ho vrhají do středu dění, které původně mělo připomínat procházku vojenským historickým muzeem. Tedy - ono to vojenské historické muzeum připomínalo, jen se trochu pomíchaly doby.