R. Zelazny

Žít pod dohledem Velkého bratra by nikdo nechtěl. Proč vlastně? Pevnost se svou Resistentní obálkou a výčtem úspěšných dystopií za poslední dobu nám to osvětlí.

Nevíte, co si přečíst v létě? Máme pro vás pár tipů.

Zpříjemněte se první den pracovního týdne ukázkou z románu Nesmrtelný.

Letos je za nejlepší překlad na cenu akademie SFFH nominována mimo jiné i Pán světla. Podíval jsem se jí tedy na zoubek, jestli opravdu drží vysokou laťku kvality překladů, jakou nastavil například již dříve u Strak vydaný román Tvorové světla a temnoty, přestože tentokrát překládal sám vydavatel, bez Jana Kantůrka nebo jiné rozsáhlé spolupráce se zavedenými překladateli.

Tvorové světla a temnoty jsou Zelaznyho ranou prací. Publikováni byli v roce 1969, ale po dlouhém pobytu v šuplíku. Teprve poté, co si Zelazny udělal jméno na jiných vynikajících, byť méně odvážných knihách, publikoval na radu svého kolegy z branže Delanyho i tento experimentální text. Jako mnoho jiných uměleckých děl předbíhajících svou dobu si i Tvorové světla a temnoty dlouho počkali na svůj kultovní status.

Postapo má mnoho tváří. Můžete spatřit tu naturalisticky drsnou z filmu 28 dní poté, americkým patriotismem přeplněnou tvář Pošťáka nebo poznat romantický Vodní svět. V knihách můžete se zkázou bojovat po vzoru Wyndhamových hrdinů Dne trifidů, stejně jako lze podléhat zoufalství jako ústřední dvojice McCarthyho Cesty. Nebo je možné obrátit se k Bohu a hledat vysvětlení a spásu v náboženském životě. Jenže ve světě, kde Nietzscheho „Bůh je mrtev“ do zemského povrchu vypálily jaderné hlavice, je těžké uvěřit v cokoliv jiného než ve zkázu. A protože žít je třeba a věřit také, služebníci Dea irae/Boha hněvu se klanějí tomu, co je nezpochybnitelné.