Eaglemoss

Víte jak jsem tu – no už je to poměrně dávno – opěvoval Volání po spravedlnosti? Tak Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád je něco jako pokračování. Ano, trpí to stejnými neduhy jako všechny ostatní příběhy z DCKK – tedy tím, že neznáme kontext. Přesto je Liga Spravedlnosti: Vzestup a pád velmi překvapivá knížka, která by v sérii posledních špatných dílů DCKK rozhodně neměla zaniknout.

 Je to jedno z velkých žánrových klišé. Superhrdinu si někdo někam pozve pod průhlednou záminkou a následně se ho snaží zničit. A hrdina se samozřejmě nedá. Zhruba tak je to i s Černou rukavicí.

Volání po spravedlnosti je jedna z nejlepších lig, které jsme za poslední roky v češtině dostali a troufnu si říct, že i nejlepší liga z DCKK vůbec. Je to komiks, na který se hodně dobře kouká a který se hodně dobře i čte.

Plastic man na útěku od Kyla Barkera, který nedávno vyšel jako součást DCKK se, alespoň co se mě týče, pyšní jedním prvenstvím - je to komiks s tou nejhnusnější obálkou, co u nás kdy vyšel. Ptám se: proč nemohli použít cokoli, co je nakresleno uvnitř? Protože jakkoli shazovat tenhle komiks (a přesně to obálka dělá) je neuvěřitelná škoda. 

Páté pokračování série Dcčkového the best of se nám snaží vysvětlit, kdo je to ten supermuž. Utajený počátek se zaobírá jak školními léty, tak i odchodem ze Smallville a prvním setkáním s Metropolis. Bohužel, zhostil se tohoto úkolu poněkud zvláštním způsobem.

Harley je zabouchlá do Jokera, dělá, co mu na očích vidí. Na druhou stranu je moc samostatná a kazí mu jeho zábavu a vůbec už ho trochu nudí, takže i když je mu ochotná vždy přispěchat na pomoc, se jí rozhodne zbavit.

Druhým příběhem v DC KK se Batman hned dozvídá, že má syna! Vyvalte sudy, oslavujte, tři dny pijte! Nebo ne? Ono by to bylo vše snazší, kdyby matičkou drahého Damiana, spratka jednoho nevychovaného, nebyla dcera největšího světového zločince Ra's Al' Ghula.

Babylonská věž by byl skvělý příběh s výborným záporákem nebýt množství neduhů typických pro týmovky DC, které ho srážejí.