V roce 2012 nás spisovatelka M. T. Majar všechny překvapila dráždivou knihou Hot Boys a jen o půl roku později to roztočila s vlčí partou ve Znamení vlka. Právě na něj teď navazuje svým třetím románem Krvavý písek.
Genetické zrůdy, nevyslovitelné úchylky, trpasličí sexynáckové, střevní trhače, kočka s dvěma tvářemi, zpívající vředy vyhlašující nezávislost. Co všechny tyto a mnohé další ne až tak úplně běžné záležitosti mají společné? Jedno místo a jeden čas. V kombinaci s nouzí, špínou a beznadějí utvářejí blízkou budoucnost jednoho velkého Města, v jehož chaotickém a hnusném středu se tyčí jako ikona gonzo novinář Spider Jerusalem.
Frank N. Skipper: Dlouhý den Valhaly. Tohle si čtenáři mohli poprvé přečíst v roce 1994. Bylo to vytištěno žlutým a bílým písmem, na pozadí stála polonahá děva ve vyzývavém brnění (jakkoliv brnění nemůže být vyzývavé – a je-li, není to brnění) propichující ležícího chlapíka. A raději si neprohlížejte jílec moc podrobně. Tak začalo dobrodružství, které skončilo o třináct let později vydáním dvou svazků Konečného dne Valhaly. Teď byla napsána další kapitola. Vyšlo souborné vydání. Má přes tisíc stran. A stále to stojí za to.
Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie.
Plnou parou rozhodně není první antologie, které se Martin Šust dopustil, a stejně jako jeho předchozí počiny v sestavování povídek zahraničních autorů je to opět velmi zajímavá a pro čtenáře přínosná záležitost. Jak už sám název napovídá, zaměřil se v tomto případě s výběrem povídek a autorů na retrofuturismus v mnoha podobách.
Mám ráda všechny kulturní akce, a tak jsem neváhala 20. 3. navštívit pražskou Ústřední knihovnu, kde se od 17 hodin konal Velký knižní čtvrtek spojený s autorským čtením a autogramiádami čtyř autorů: Lucie Lomové, Ireny Douskové, Miloše Urbana a nám známého Juraje Červenáka.
Policie je jedna z mnoha organizací, kterým se tým Felixe Jonáše zásadně vyhýbá, ale co jsou zásady v porovnání s tučným honorářem?
Policista zavražděný kolegou, jemuž najednou přeskočilo, je však jen špičkou ledovce, pod kterým spí něco prastarého, co skrze své sny brnká na struny potlačovaného vzteku. Do Prahy přijel nevítaný host, a až se konečně probudí, bude se chtít bavit. A spíše než na schovávanou si bude chtít zahrát na genocidu.