Argo

Někdy to všechno padá, dny jsou šedivé a prázdné, ráno chutná po žiletkách a večer zas po rzi. Sídliště je opuštěné a páchne nesplněnými sny, vybledlé kontury umakartu svírají duši jako klec a ohlušující prázdnota panelákového očistce se zadírá pod kůži jako poezie Jáchyma Topola. Genius loci už dávno ztratil práci a jeho život se potácí mezi laciným alkoholem a podomácku vařeným fetem; ubohý strážný bůžek, který nedokázal ochránit ani sám sebe, natož pak místo, které měl střežit.

Varování: Následující článek může způsobit prudké poruchy běžného vnímání světa. Doporučujeme si nejprve přečíst nějakou příčetnou recenzi na Labyrint, ideálně pak samu recenzovanou knihu.

Do všeobecného povědomí se konec třiapadesátého roku zapsal politickými procesy a krutou zimou. A ve státním znaku nese český lev na hrudi místo rudé hvězdy hákový kříž. Protože válka trvala dlouho a skončila teprve když Vůdcovy tajné zbraně rozesely zkázu na východním pobřeží Spojených států. Martin Řezníček z Chrudimi, vlastně Walter Fleischner z Chrudu, byl při tom. Ale také byl při tom, když došlo k demobilizaci a nově vznikající mírová ekonomika Říše nedokázala absorbovat ten přebytek bývalých vojáků, mužů bez civilní kvalifikace, a na něho zbylo místo metaře. Měl štěstí.

Začátek Labyrintu původně publikovaného na pokračování na autorově webu a v časopise Pevnost, připomíná filmovou sérii Saw, ačkoliv po několika epizodách se z jejího stínu vymaní. Na druhé straně se ale autor nevyhne srovnáním s celou  řadou dalších děl, jejichž ozvěna je v románu patrná, ač se toho dopustil nevědomky a zcela neplánovaně.

Nový komiks z vtipné fantasy série Donžon, to je další pozvánka do světa Terra Amata, kde se to hemží ztřeštěnými zvířecími hrdiny, ukecanými kouzelnými meči a draky, kteří místo ohně plivou jenom agresivní žaludeční šťávy.

Všichni je známe, nebo jsme o nich alespoň slyšeli. Alenka, Dorotka a Wendy. Hrdinky tří světově známých klasických pohádek pro děti – Alenky v Říši divů, Čaroděje ze země Oz a Petra Pana. Jenže, co když nám spisovatelé Lewis Carroll, Lyman Frank Baum a J.M. Barrie lhali a všechno se to stalo jinak? A právě nad tím se zamyslel světoznámý komiksový scénárista Allan Moore, který se tentokrát ze svého hustého plnovousu rozhodl vytáhnout vlastní příběh...

Postapo má mnoho tváří. Můžete spatřit tu naturalisticky drsnou z filmu 28 dní poté, americkým patriotismem přeplněnou tvář Pošťáka nebo poznat romantický Vodní svět. V knihách můžete se zkázou bojovat po vzoru Wyndhamových hrdinů Dne trifidů, stejně jako lze podléhat zoufalství jako ústřední dvojice McCarthyho Cesty. Nebo je možné obrátit se k Bohu a hledat vysvětlení a spásu v náboženském životě. Jenže ve světě, kde Nietzscheho „Bůh je mrtev“ do zemského povrchu vypálily jaderné hlavice, je těžké uvěřit v cokoliv jiného než ve zkázu. A protože žít je třeba a věřit také, služebníci Dea irae/Boha hněvu se klanějí tomu, co je nezpochybnitelné.