Argo

Dobrý den. Ráda bych vás ve dvou příbězích seznámila s životem Toma Scatterhorna...

Předposlední pravda patří k příběhům, které napsal Dick ve svých nejlepších letech. Je to poznat na lehkosti, s jakou dokáže vyjádřit svou vizi tak, aby byla zcela srozumitelná a zároveň nebyla zjednodušená až na kost. K tomu si přimyslete na mistra výjimečně akční styl, který je dosti vzdálený jeho nejslavnějším „filozofickým traktátům“ Sní androidi o elektrických ovečkách? nebo UBIK.

Anin duch se na obálce chlubí krátkým citátem Neila Gaimana - Mistrovské dílo! A nejde s tím nesouhlasit! Anin duch je nádherná knížka s příběhem, který jako by právě Gaimanovi sklouzl ze scénáristického pera doplněný zdánlivě jednoduchou, ale velice živou a účelnou kresbou.

Začnu s pozitivními dojmy: Robert V. S. Redick s námořní tématikou pracuje zkušeně, nevyhýbá se detailům a všechno působí uvěřitelně. Atmosféra je vynikající. Není to ale příručka pro velitele obřích plachetnic. Je to drama, protože na palubě je neskutečně výbušná směs pasažérů...

Všechny povídky ve sbírce napsal Philip K. Dick v průběhu pouhých dvou let 1953 a 1954 a nejgeniálnější na tom všem je fakt, že pokud netušíte, jak jsou staré, ve snu by vás to nenapadlo. A pokud to víte, o to víc jste udivenější, protože všechny vyznívají naprosto současně, či spíše nadčasově a prakticky žádná z autorových myšlenek neztratila svoji platnost.

Posledního vlkodlaka zahalila aura nesmazatelné kontroverze. Proč tomu tak je? Že by dnešní čtenářská obec nebyla zvyklá na detailně popisované vraždy se sadistickým nádechem či snad nevidí v každém filmu herce oddávající se sexuálním fantaziím?

Asi nejdůležitější postavou je sama Dívka na klíček, geneticky vyšlechtěná bytost, která byla upravená pro absolutní poslušnost a touhu zalíbit se za každou cenu pánovi, ale skončila v pekle, na které ji výcvik ani genetika nepřipravili, a tak mezi znásilňováním a ponižováním, i když je to proti jejím genům, touží po svobodě.