Horor

Filmový režisér Robert Eggers byl v loňském roce označen jako jedna z pětadvaceti nejnadějnějších tváří nezávislého filmu. K srdci přirostl už svým debutem - filmem Čarodějnice.

Když jsme se dotázali spisovatele Petra Bočka, zdali by pro Sarden nenapsal Nedělník, nakonec se urodilo víc než obstojně a v rámci hororového týdne završujeme naše každodenní téma hrůzostrašným příběhem, jenž se skutečně stal a co z toho vzešlo. Kdyby vám to bylo z klávesnice páně Bočka málo, pár příspěvků vzad najdete jeho novou povídku i druhý Nedělník na téma Proč, prohoba, zrovna horor?

Chtěli byste číst hororové knihy, ale znáte jenom Kinga? Není třeba se bát, češti hororoví autoři vám dají nahlédnout do svých knihovniček a doporučí své oblíbené hororové knihy. A nebo vlastně... měli byste se bát.

Co se vám vybaví, když se řekne horor? Redaktoři Sardenu na to mají mnoho odpovědí.

Ste námesační, či poznáte niekoho, kto v spánku chodí po byte, prípadne sa z neho dobýja von? Hlavný hrdina novely Erika Hofstattera Aurel, námesačný je. No nejde tu len o túto vzácnu odchýlku. Celkovo je okolo Aurela veľa podivností. Keď jeho žena niektoré z nich odhalí, začnú sa diať čudné veci.

Krysy sa väčšine ľudí hnusia. Žijú na špinavých miestach, v stokách, starých domoch, no stále je to tam, kde sú nablízku ľudia. Šíria obavy z chorôb a mnohí sa boja ich agresivity. Názov zbierky hororových poviedok Jiřího Sivoka je preto veľmi priliehavý. Aj strach, hrôza a hnus žijú ruka v ruke s nami, ukryté niekde blízko, v tieňoch a pivniciach. Objavia sa vždy, keď ich nečakáme a naše podvedomie nám bojazlivo šepká, že sa to nemusí skončiť práve dobre...

V dobách koronavirového běsnění a až příliš blízké války může někoho napadnout, proč vůbec číst horory. A ne třeba poklidné Karafiátovy Broučky. No, to je vlastně špatný příklad, tam přece všichni umřou.