Jak pan Spejbl prášil je dalším z pokusů převést divadelní hru z prken Divadla Spejbla a Hurvínka do papírové podoby. Minule jsem tu měl Hurvínkovu cestu do Tramtárie a ta dopadla neslavně. Je na tom prášící Spejbl lépe?
Jsou dva. Je jim 12 a 14. Jsou to děti ulice, případně jdou od pěstounů k pěstounům. Často se perou, nevychází s autoritami ani s vrstevníky. Jejich matka je těžká alkoholička. Jeden z nich, Alrik, už o ní ztratil veškeré iluze. Druhý, Viggo, stále doufá, ale... zkrátka drsné severské dětské fantasy.
Korněvův Led je bezpochyby slibným rozjezdem nové nenáročné série, která rozhodně dokáže pobavit. Navíc ukazuje, že i když to u nás ruská fantastika nemá právě jednoduché, najdou se v ní zajímavé kousky, jež dokáží oslovit nejednoho čtenáře.
Vizí lidstva je stát se správci života ve vesmíru. Taktikou použít bionet jako prostředek pohlavního rozmnožování a kvančítače jako prostředek rozmnožování nepohlavního. Posmrtný život je konstrukt toho druhého. Nebe a peklo jsou servery, kde sídlí lidská duše. Tohle je skutečný posmrtný život.
Na počátku je jeden policista naprosto oddaný své práci, jeden zoufalý muž, jedna ztracená holčička a její matka uzavřená ve zdech psychiatrické léčebny. A na konci? Na konci bude jeden policista, který překročil zákon, stále jeden zoufalý muž, několik mrtvých a…a to se nechte překvapit co, nebo kdo ještě.
Když se spojí při psaní detektivky autor fantastických příběhů a autorka literatury pro děti, co z toho vznikne? Bude to fantastická detektivka pro děti? Nebo naopak reálný příběh pro drsné dospělé?