Na úvod nás čeká komorní představení sourozenecké dvojice, která se souhrou nešťastných náhod ocitne ve spárech dávno zapomenutého Sithského Impéria. Tento zdánlivě zanedbatelný incident vyvolá Velkou hyperprostorovou válku mezi nově vznikající Republikou a Sithským Impériem. Není nač čekat! Vydejte se na dalekou pouť do doby, kdy se rytíři Jedi počítali na tisíce!
Pro Jiřího W. Procházku se už u nás vžilo mnoho přízvisek a pravidelně je popisován jako nepřehlédnutelná postava na současné české fantastické scéně. Často je tím však spíše mířeno na jeho vystupování, než na psaní. Ovšem ten, kdo by podlehl tomuto zjednodušení, by se ošklivě spletl. Jeho texty jsou totiž také takové. Nepřehlédnutelné. A označení prokletý básník či Iggy Pop české akční sci-fi a cyberpunku není jen líbivá či žertovná nálepka.
Johna Lennona zavraždil autor bestsellerů Stephen King a Chapman jen dostal peníze, aby na sebe vzal vinu za vraždu. Až později Chapman prohlásil, že původně plánoval zabít právě Kinga, ale neměl dost odvahy. Je ovšem možné, že se Chapman s Kingem opravdu setkal proto, aby projednali plán Lennonova zavraždění.
Čtvrtá kniha se dá číst samostatně, předchozí děj je okrajově zmiňován při různých příležitostech, tak aby byl zachován kontext, ale přitom nezachází do žádných velkých podrobností. Čtenář – nováček se nasytí a čtenář – znalec zůstane celý, aniž by musel brečet, že čte celé pasáže znovu.
Teda Chianga u nás už důvěrně známe. Víme, že píše velice pomalu, a zatím jen povídky. A také víme, že stojí za to si na každé jeho slovo počkat. Pokaždé jde totiž o příběh, který je nejen dobře napsaný, ale také myšlenkově velice bohatý. Na jednu stranu bourá a překračuje hranice žánrové literatury, na straně druhé nemůže nikdo popřít, že píše science fiction, protože takový pocit úžasu, jaký nad jeho díly lze zažít, dokáže dát snad jen vědecká fantastika.
Kniha začíná snovou scénou, která má působit vábivě, ale podle mě se příliš nevyvedla. Hlavní zloun je možná bůh s úžasnými křídly, ale charisma nemá, a basta fidli. Mohla by mu je dodat snad filmová podoba.
Tak je to tady, sága nám po deseti letech končí, bude to masakr, umře spousta oblíbených postav a na konci přijde zasloužená katarze. Zahalte se do hábitů, kapsy nacpěte kapesníky a vyražte do kina… ach, a nezapomeňte pochodně, bude třeba upálit scénáristu.
Disclaimer: Dále uvedený text obsahuje řadu hrubých dezinterpretací a lživých výroků, jejichž cílem je v žoldu světového imperialismu poškodit Polskou lidovou republiku, komunistickou stranu a samotný venkov. Všechny uvedené postavy jsou fiktivní a jejich podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná. Během psaní textu nebylo ublíženo žádnému zvířeti a kupodivu nebyla vypita žádná samohonka.
I tentokrát tvoří páteř příběhu Patricie Briggsové detektivní zápletka, nicméně je poněkud upozaděna peripetiemi, které se týkají Mercyina osobního života. Dalo by se říci, že autorka se rozhodla vyhovět tajným tužbám svých čtenářek, které už jistě podvědomě volaly po mnohem masivnější dávce informací ze soukromí svých oblíbených chlupáčů.
Živí mrtví (The Walking Dead) jsou ve světě již legendou, od loňského roku se honosící prestižním oceněním Eisner Award, o kterém se říká, že je komiksovým Oscarem. Částečně také díky stejnojmennému seriálu nejsou neznámým pojmem ani u nás a co se týče českých překladů, pomalu ale jistě se vydáváme na cestu za zbytkem světa…
Ano, komiks je taky béčko. Respektive hold pulpové literatuře. Ale je tak dělaný záměrně a s láskou. Myslím, že všichni čtenáři, kteří s radostí hltali 20 000 mil pod mořem, Doly krále Šalamouna a další knihy, odkud hrdinové pocházejí, si s radostí přečtou i tyto komiksy. Protože opravdu stojí za to a ožívá v nich doba nefalšovaného dobrodružství, podtrhována brilantní kresbou Kevina O´ Neilla.
Dvanáct let po svém vzniku a šest let po premiéře u nás (Epocha 2005) se dostává ke čtenářům román známého ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka Spektrum. Sedm barev spektra představuje sedm planet, respektive sedm příběhů, které se na nich odehrávají. Každá planeta je jiná, nejen svým prostředím, ale zejména tím, jací tvorové na ní žijí a jakou podobu jí svou přítomností vtiskli.
Jste-li obezřetný samotářský cestovatel a žijete v přesvědčení, že byste mohli najít sami sebe ve vzdálených lesích, pustých horách, strašidelných bažinách nebo prastarých ruinách, pak je tohle průvodce, kterého hledáte!
Príbeh Zrady v zimě je skrátka nezaujímavý, nestrhujúci, počas štyroch pätín knihy sa nikam poriadne neposunie, aby sa napokon celá tá blamáž vyriešila behom dvoch záverečných kapitol. Nie, nebojím sa to celé prirovnať k filmovej Twilight ságe.
Gordon Reece napísal triler v štýle Stephena Kinga. Vlastne, skôr v štýle Richarda Bachmana. Ak ste čítali Kliatbu, Geraldovu hru či Drobca (Blaze), z veľkej časti viete, čo môžete očakávať.